Kitabı oku: «Svezení», sayfa 3

Dumala nad tím, co právě udělala.

Dala jsem přednost práci před Ryanem.

A k jejímu překvapení z toho měla dobrý pocit.

Co to o mně vypovídá? A co to pro nás znamená?

Pak ale začala přemýšlet více o současnosti.

Arizona.

Vůbec nic o ní nevěděla.

Většinu svého života strávila mezi zelenými kopci ve Virginii. Co ji asi v tak odlišné části země čeká?

KAPITOLA PÁTÁ

Po přistání ve Phoenixu si Riley a Crivaro vzali zavazadla a postupovali směrem ven k terminálu. V příletové hale čekalo asi dvacet lidí na pasažéry z letadla. Nebylo pochyb o tom, kdo z nich čeká právě na ně.

Muž s vřelým výrazem ve tváři a lehce načervenalým obličejem energicky mával na Crivara. Riley předpokládala, že to bude Harry Carnes. Vedle něj stála statná žena. Ruce měla založené na hrudi a ve tváři měla zamračený výraz. Riley si domyslela, že tato ne úplně šťastně se tvářící žena bude Harryho manželka.

Muž přivítal Crivara srdečným objetím a Crivaro oběma manželům představil Riley. Žena se jmenovala Jillian. Riley odhadovala, že oba manželé budou přibližně ve věku agenta Crivara nebo o něco starší.

Trochu ji znepokojilo, že oba na sobě měli tričko, džínové kraťasy a sandály. Ona a Crivaro měli bundy a oblečení do chladnějšího počasí.

„Zavazadla máte?“ zeptal se Harry a prohlížel si, jak jsou oblečení.

„Ne, jenom tyhle,“ odpověděl Jake a pozvedl své cestovní zavazadlo.

Harry se rozesmál a řekl: „No, pak budeš mít čas s tím něco udělat.“

Vzpomněla si, co během letu Crivaro říkal.

„Počasí v Arizoně je touhle dobou dost lepší než ve Virginii.“

Na počasí v Arizoně rozhodně vybavená nebyla. Odjížděli ve spěchu, takže si nemohla zabalit nic jiného. Možná si bude muset koupit něco na sebe. S tím, jaký má rozpočet, si toho ale nebude moci dovolit příliš.

Možná to nebude problém, pomyslela si. Jestli se do Quantica vrátí brzy, tak by si měla vystačit s tím, co má.

Následovali Harryho do nejbližšího občerstvení. Všichni se posadili ke stolu a objednali si sendviče k obědu.

Crivaro se obrátil na Harryho: „Tak jsem tady. Pověz mi všechno, co víš.“

Harry pokrčil rameny.

„Kromě toho, co jsem ti řekl do telefonu, moc dalšího nevím. Včera byla nalezena mrtvola ženy na turistické trase poblíž Tunsboro, městečka severně odsud. Jmenovala se Brett Parmová. Zaujalo mě to, když jsem to slyšel ve zprávách, tak jsem zvedl telefon a zavolal policejnímu šéfovi v Tunsboro. Moc se mi nedařilo z něj dostat podrobnosti, ale nakonec mi sdělil alespoň něco. Zmínil se o řezných ranách, které měla žena na rukou – a také, že příčinou smrti bylo vykrvácení. Vykrvácela někde jinde a pak ji nechal u cesty. A v podstatě mi sdělil, ať se nepletu do vyšetřování.“

„A to je přesně to, co hodláme udělat,“ poznamenala Jillian.

Harry se naklonil přes stůl ke Crivarovi.

„Mám z toho ten vážně podivný pocit, Jakeu. Je to úplně stejné jako vražda Erin Gibneyové před rokem. Vzpomínám, jak jsem se snažil pomoci policii v Gladwinu a jak jsem neuspěl.“

Harry sklopil zrak a zamumlal: „Ani jsme nebyli k vyřešení nijak blízko.“

Jillian si povzdechla a řekla Crivarovi: „Harry se cítí provinile. Kdyby prý tehdy vyřešil tu první vraždu, tak by se tahle ani nestala. Což je samozřejmě směšné. Můžeš mu to, Jakeu, nějak rozmluvit? Řekni mu, že nemá smysl se takto trápit.“

Crivaro se na Harryho empaticky podíval. Zdálo se, že přesně ví, jak se cítí.

„Jillian má pravdu. Nemůžeš si to vyčítat. I kdyby mezi oběma vraždami byla spojitost…“

Harry ho náhle přerušil: „Jakeu, mezi těmi vraždami je spojitost. Cítím to v kostech.“

Riley vyčetla z Crivarovi tváře, že o tom pochybuje.

„Harry, mám za sebou víc případů vražd než ty,“ řekl Crivaro. „Ten pocit zodpovědnosti za něčí smrt moc dobře znám. Stejně jako ten pocit, když ti uniká vrah. Ale nemůžeš se tím nechat pohltit.“

Natáhl se a položil kamarádovi ruku na rameno.

„Ty jsi nikoho nezabil, Harry. Neneseš za to zodpovědnost. Není to tvá vina. Rozumíš, co ti říkám?“

Harry si dlouze povzdechl a řekl Jakeovi a Riley: „Byl jsem policistou dost dlouho na to, abych si tohle všechno uvědomoval. Nikdy se nepodaří vyřešit všechny případy. Ale taky jsem v téhle práci byl dost dlouho na to, abych poznal, kdy se moje instinkty pletou a kdy ne. Tenhle případ, tahle poslední vražda, mi vážně nedá spát.“

Odložil nedojedený sendvič zpátky na talíř a odsunul ho od sebe.

„Jsem rád, že jste dorazili, abyste prověřili okolnosti tohohle případu,“ pokračoval. „Díky tomu se cítím mnohem lépe. Až dojíte sendviče, odvezu vás do Tunsboro.“

Jillian šťouchnula Harryho do ramene a téměř zašeptala: „Počkej, Harry. Nikam nikoho vozit nebudeš. Musíme se vrátit zpátky do kempu.“

Harry se na svou ženu obrátil s prosebným pohledem v očích.

„No tak, zlato,“ odpověděl šeptem. „Tak moc nepospícháme. A Tunsboro je jen krátkou cestu odsud.“

„Můžou si pronajmout auto,“ řekla Jillian. „Nezapomeň, že máme dohodu.“

Harry se tvářil zahanbeně. Riley nechápala, co se to mezi nimi odehrálo. Všimla si, že Crivaro váhá, co má říct.

Nakonec se Jillian přísně podívala na Jakea a řekla: „Harry se do tohohle plést nebude. Ať už jde o cokoli. Je v penzi. A my jsme na dovolené. Nechci, aby se zase zcela pohltil do práce, jako v případě vraždy Erin Gibneyové. Kvůli tomu z něj pak několik měsíců byla troska plná viny. A chci, aby tohle všechno bylo už za námi.“

Harry zdráhavě přikývl a s nepatrným úsměvem řekl Riley a Jakeovi: „No, tak jste slyšeli, co řekla má drahá polovička. Drží mě zkrátka. Rád bych s váma pracoval, ale je to tak. Máme naplánovanou dovolenou a dneska míříme na jih k Národnímu lesoparku v Coronadu. Máme rezervaci v kempu Riggs Flat.“

„A rušit ji nebudeme,“ dodala ostře Jillian. „Za žádnou cenu.“

Harry jí stiskl ruku a uklidnil ji: „Samozřejmě, že ne, zlato. Ale máme dost času na to, abychom je odvezli do Tunsboro. Pak se vrátíme do kempu a odhlásíme. Je to to nejmenší, co pro ně můžu udělat, když přijeli až sem.“

Jillian přísně koukala na Harryho.

„Dobrá – ale jen pokud slíbíš, že si to po cestě nerozmyslíš.“

Harry pozvedl pravou ruku.

„Přísahám,“ řekl a rychle ji políbil.

Jillian se usmála a zdálo to, že se mu povedlo ji uklidnit. Výhružně ukázala prstem na Crivara a dodala: „A ty se ho ani nepokoušej přemlouvat.“

„To by mě ani nenapadlo,“ řekl Crivaro a uchechtnul se.

Manželský pár se nyní zdál mnohem uvolněnější. Harry se dokonce vrátil ke svému nedojedenému sendviči. Během toho, co všichni jedli, navázal s Riley a Jakem přátelskou konverzaci. Jillian ho občas doplnila nebo opravila.

Harry a Jillian se nedávno poprvé stali prarodiči a jejich nejmladší dcera se bude vdávat. V tuto dobu bylo jako obvykle v Coloradu na jejich vkus příliš velká zima. Takže se skoro jako každou zimu sbalili do svého karavanu a vydali se na cestu na Jihozápad, kde je mnohem tepleji. Tam jezdili od kempu ke kempu.

Harry pyšně ukázal Riley a Crivarovi fotku svého vybavení na kempování – velký obytný přívěs za bílým vozem. Byl to jejich „domov na cestách“, jak se vyjádřil Harry.

Jejich klábosení pokračovalo a Riley si všimla posmutnělého výrazu na Crivarově tváři.

Přemýšlela…

Že by jim Crivaro záviděl?

Crivaro a Harry se zdáli být oba ve stejném věku. Vůbec neuvažovala o tom, že by Crivaro šel do penze. Jestlipak to on sám někdy zvažoval?

Mělo by to pro něj vůbec nějaký smysl?

Riley o svém učiteli nevěděla mnoho věcí. To málo, co věděla, ale bylo, že je rozvedený a má syna, který se mu odcizil.

Crivarův život se ani vzdáleně nepodobal životu Harryho a Jillian, kteří byli obklopeni šťastnou rodinou. Jestli měl nějaká vnoučata, nikdy se o nich Riley nezmínil. Sdělil Riley, že jeho bývalá žena je znovu šťastně vdaná a že jeho syn se živí prodejem nemovitostí a…

„Žijí naprosto normální život, jako ostatní lidé.“

Potom se sebekriticky zasmál a dodal: „Já to asi normálně neumím.“

Riley si poprvé uvědomila, že Crivaro musí být dost osamělý.

Jestli jediným smyslem jeho života byla jeho práce a jestli má pocit, že tím v životě o něco přišel, pak v něm bezpochyby musela tato spokojená manželská dvojice v důchodu vyvolávat melancholické pocity.

Mohla jeho osamělost za to, že ji vzal s sebou na tenhle prapodivný výlet?

Čas od času měla Riley pocit, že Crivaro je pro ni víc jako její otec, než ten zahořklý ex-mariňák, co žije sám v horách. Když už nic jiného, tak ji alespoň občas pochválil za to, co udělala dobře. A to je víc, než kdy udělal její pravý otec.

Přemýšlí o mně někdy jako o své dceři? napadlo ji.

Všichni dojedli a zamířili na parkoviště. Riley se ulevilo, že počasí bylo ve skutečnosti příjemné. Bylo teplo, ale nebylo horko ani dusno. Možná si přeci jen vystačí s oblečením, které si s sebou sbalila.

Očekávala, že dorazí ke karavanu, který viděla na fotkách, ale na parkovišti stálo jen samotné vozidlo bez přívěsu.

„Kde máte přívěs?“ zeptal se Crivaro.

„To je na naší výbavě to nejlepší,“ odpověděla Jillian. „Kdykoli můžeme odpojit náš domov a nechat ho v kempu a projet se po okolí v našem… no… řekněme autě. Není to tak nóbl, jako mají jiní, ale je to praktické.“

Crivaro a Harry nastoupili dopředu a Riley s Jillian se usadily na prostorných sedadlech vzadu.

Harry opustil letiště a po cestě pokračoval v přátelském hovoru s Crivarem – kudy sem z Colorada přijeli, kam mají namířeno, co navštěvují každou zimu a kde mají dobré restaurace. Riley měla dojem, že má snad nekonečnou zásobu naprosto obyčejných věcí, o kterých může hovořit, ale zdálo se, že ho Crivaro pozorně poslouchá a vůbec ho to nenudí.

Riley přestala věnovat jejich konverzaci pozornost. S povděkem přijala, že Jillian, která seděla vedle ní, nemá potřebu ji zahrnout podobnou prostoduchou konverzací.

Riley přemítala, co by vůbec v rámci zdvořilostní konverzace Jillian říkala.

Když Harry najel na dálnici a zamířil na sever, Jillian se rozpovídala.

„Koukám, že jsi zasnoubená.“

Ta poznámka Riley rozhodila, ale vzápětí si všimla, že Jillian kouká na její zásnubní prsten.

Usmála se a řekla: „Ano, to jsem.“

Jillian se pousmála a zeptala se: „Máte už určené datum svatby?“

Riley naprázdno polkla.

„Ehm, ne, ještě ne,“ odpověděla.

Pravdou bylo, že s Ryanem neměli nejmenší tušení, kdy by se svatba měla konat. Někdy se zdála i samotná myšlenka na svatbu naprosto nereálná.

„Tak vám přeju, ať jste hlavně šťastná,“ řekla Jillian.

Jillian se otočila začala koukat z okna.

Riley přemýšlela nad významem jejích slov.

„Tak vám přeju, ať jste hlavně šťastná.“

Jillian se svým manželem očividně své štěstí nalezli. Ale Riley měla pocit, že to nebylo zadarmo a že Harryho práce u policie určitě jejich cestu za štěstím neusnadnila.

Riley opět přemýšlela o své vlastní budoucnosti.

Co pro ni měla přichystaného?

S Ryanem jim občas spolu bylo naprosto skvěle. Ale měla obavu, že jakékoli dlouhodobější štěstí by v jejich případě bylo také těžce dosažitelné.

Bude moci jednou odejít do penze a užívat si čas s někým, koho miluje?

Anebo skončí osamělá jako agent Crivaro?

Riley se podívala ze svého okna. Krajina, která jí přebíhala před očima byla tak odlišná od čehokoli, co kdy viděla. V porovnání s oblastmi, které lidi zastavěli a zkultivovali tam zeleň, se jí zdejší krajina zdála úplně bez života.

Někde v poušti podobné téhle přišla mladá žena brutálním způsobem o život. Stalo se to poprvé? Nebo už ta stejná zrůda vraždila dřív?

Pokud ano, pak ho Crivaro a Riley musí nadobro zastavit.

KAPITOLA ŠESTÁ

Rileyině pozornosti neuniklo, že jak se blížili k městu Tunsboro, Jillian začala opět vypadat znepokojeně.

Možná k tomu má důvod, pomyslela si Riley.

Muži vepředu se už nebavili o cestování a dalších běžných věcech. Harry přerušil svůj monolog a vrátil se k tématu, které ho nepřestalo tížit.

„Taky už mám rozpracovanou teorii k těm dvěma vraždám,“ řekl. „Chceš ji slyšet?“

Riley zaslechla, jak si Jillian povzdechla. Určitě si dělala starosti, že na poslední chvíli její manžel nedodrží slib a že se přece jen zaplete do případu.

Crivaro vypadal podrážděně a téměř neslyšně zamručel.

Riley byla přesvědčená, že tím chtěl říct „ne“. Ale Harry byl očividně odhodlaný se o svou teorii stejně podělit.

„Myslím si – ne, jsem si skoro jistý – že vrah má obytný vůz a cestuje od kempu ke kempu.“

„Takže je to někdo jako ty?“ zeptal se suše Crivaro.

Harry se zachechtal.

„Jo, někdo jako já, až na to, že já strávil roky snahou tyhle neřády chytat. Ale jo, svým způsobem máš pravdu. Vrahem je někdo, kdo naprosto splynul s lidmi, co kempují a s jejich kulturou. V kempech si určitě vyhlíží oběti.“

Crivaro zavrtěl hlavou: „Já ti nevím, Harry.“

Harry ho ignoroval a dál rozvíjel svou teorii. Riley měla naprosté pochopení pro Crivarovy pochybnosti. I kdyby měl Harry pravdu a ty dvě vraždy byly propojené, tak to ještě určitě neznamenalo, že by vrah své oběti „pronásledoval“. Byla si vědoma, že některé vraždy jsou spontánní činy, ke kterým došlo, protože někdo měl k jejich spáchání vhodnou příležitost. Necestují navíc většinou lidé v karavanech ve skupinách nebo aspoň v párech? Představa kempujícího psychopata, který křižuje kempy v celé zemi se zdála poněkud přitažená za vlasy.

Nakonec Harry dodal: „Takže, Jakeu, ne že bych ti chtěl říkat, jak máš dělat svou práci…“

Riley si všimla, jak s sebou Crivaro při těchto slovech škubnul. Opět zamručel: „Ve skutečnosti, tohle není moje práce.“

Harryho to ani trochu nezarazilo. Nerušeně pokračoval: „Myslím, že byste měli obrazit kempy v okolí a poptat se lidí. Dřív nebo později najdete potřebnou stopu.“

Crivaro protočil očima a Riley s ním naprosto souzněla.

Aniž by věnoval pozornost Crivarově nelibosti, Harry pokračoval: „A mějte na paměti, že si nemůžete nakráčet do kempu takhle, jak teď vypadáte. Vždyť na sobě v podstatě máte nápis „FBI“. Znám ty lidi v kempech, většinou jsou neskutečně přátelští a rozpovídají se s kýmkoli. Ale víte, že lidi jsou různí. A někteří jsou víc – jak se to říká?“

„Rezervovaní,“ zavrčela Jillian. „Někteří jsou prostě plaší.“

„Jo, to je ono, plaší,“ řekl Harry. „Někteří nejsou tak sdílní. A když vás spatří někdo takový, tak se vyplaší a nic z něj nedostanete. Takže bych vám radil, abyste pracovali v utajení a předstírali, že taky kempujete. Můžeš být třeba její strýček, nebo něco takového. Určitě víš, jak na to, ale tady by to mohlo být těžší, než se na první pohled zdá. Nejdřív si budete muset opatřit nové oblečení, oblečte se víc jako já a Jillian. A budete potřebovat vlastní přívěs nebo obytný vůz…“

V tom okamžiku mu Crivaro rázně skočil do řeči: „Harry, já si přece nebudu kupovat karavan.“

„Jo, to je jasný, ale můžete si nějaký pronajmout,“ sdělil mu Harry. „V okolí budou nějaké k dispozici. Ale poohlídni se po něčem alespoň trochu slušném, neber žádný vrak. Některé lepší kempy by vás se starým nebo polorozpadlým karavanem ani nepřijali. Šéf policie v Tunsboro vám určitě poradí, kde si můžete něco pronajmout.“

Riley se nemohla ubránit tomu, aby jí myšlenka na to, že kempuje s Crivarem a předstírá, že je jeho neteř, nevykouzlila na tváři lehký úsměv. Byla to naprostá šílenost.

Vždyť by nás museli hned prokouknout, řekla si v duchu.

V Harryho neustávajícím přívalu rad se odrážel jeho zápal pro tento případ. Soudě dle Jillianina zasmušilého mlčení si toho jeho žena byla dobře vědoma.

Zatímco Harry dál pokračoval v monologu o tom, jak mají Riley s Crivarem tento případ vyšetřovat, projížděli kolem golfových resortů a kovbojských rančů pro turisty v okolí města Tunsboro.

Po příjezdu do Tunsboro nabyla Riley dojmu, že vjeli do starého městečka z doby westernu, který se někdo neúspěšně snažil zahalit do moderního hávu. Hlavní ulici lemovaly budovy s falešnými čtvercovými štíty. Před domy se nacházely vachrlaté verandy podepírané dřevěnými trámy. Sem tam byl některý dům nově natřený, ale jinak se nezdálo, že by ostatní byli připravené na moderní dobu a blížící se rok 2000.

Betonový chodník, dlážděné ulice, semafory, a hlavně auta byly ve skutečnosti to, co se v tomto městě zdálo nepatřičné.

Harry zaparkoval před policejní stanicí, která měla také zastaralé průčelí.

Otočil se na Riley a Crivara.

„Velitel Webster vás nebude očekávat. Neříkal jsem mu nic o tom, že jsem kontaktoval oddělení behaviorální analýzy. Mě zná alespoň z našeho hovoru po telefonu. Asi bych měl tedy jít s váma dovnitř a – „

Jillian ho rázně přerušila: „Ani o tom nepřemýšlej, Harry.“

Harry se otočil na svou ženu s prosebným výrazem v očích.

„Byla by to jen minutka, zlato,“ řekl.

„Ty to na minutku mít nebudeš a moc dobře to víš. Tady se rozloučíme s tvými přáteli a zamíříme zpátky k našemu přívěsu a budeme pokračovat k národnímu lesoparku v Coronadu. Tak to bude.“

„Ale, zlato – „

„Ne, žádný ‚ale‘, Harry. Jestli vlezeš dovnitř, tak si vezmu naše auto a odjedu pryč sama bez tebe.“

Harry si povzdechl a nuceně se zasmál.

„No, tak jste slyšeli mou drahou polovičku. Jak jsem říkal, drží mě zkrátka. My už teda pojedeme. Zlomte vaz, vy dva. A ještě jednou díky, že to prověříte.“

Při vystupování z auta Riley zaslechla, jak Harry zamumlal: „A nezlobil bych se, kdybys mi dal vědět, jak se vše vyvíjí.“

„Ani to nezkoušej!“ vyštěkla Jillian.

Riley a Jake zůstali stát a sledovali, jak Harry se svou ženou odjíždí pryč z města.

Riley si připadala zvláštně, že se najednou ocitla uprostřed takového starého malého města.

Crivaro se očividně cítil podobně. Zadíval se do země, přešlápnul na místě a zakroutil hlavou.

„Tohle je šílenost,“ řekl. „Neměli bychom se do toho vůbec vměšovat.“

Riley se zasmála a řekla: „No, můj nápad to nebyl.“

„Kromě toho,“ dodala. „Jediné, co jsme se skutečně dověděli, je, že Harry má ve všem pravdu.“

Crivaro jí věnoval zlostný pohled a zavrčel: „No určitě se plete v tom, že my dva budeme kempovat. To je naprosto směšné. K tomu nikdy nedojde.“

„Souhlasím,“ řekla Riley.

Crivaro se otočil a zamířil k policejní stanici.

„Tak jdeme, představíme se policejnímu veliteli.“

Vstoupili dovnitř do malé policejní stanice. Recepční je poslala rovnou do kanceláře velitele Everetta Webstera. Když vešli do jeho kanceláře, seděl na kraji stolu a hovořil s jiným policistou. Zdálo se, že hovoří o něčem vážném.

Riley si byla jistá, že spolu hovoří o vraždě, která se nedávno odehrála.

Riley a Crivaro ukázali své odznaky a představili se. Webster zůstal s pusou dokořán.

„Proboha,“ řekl. „Co tu sakra dělají federálové?“

Crivaro odpověděl: „Pokud máme správné informace, tak poblíž jedné ze zdejších turistických stezek bylo nalezeno tělo zavražděné ženy.“

Webster řekl: „No to jo, ale nikdo kvůli tomu nevolal FBI. Jde o místní případ a zvládneme to sami.“

S přimhouřenýma očima pozoroval Riley a Crivara a nakonec řekl: „Tak počkat. Nejste tady na popud toho cvoka z Colorada, že ne? Ten chlap mi volal a snažil se mě přesvědčit, že existuje nějaká souvislost mezi touhle vraždou a jinou, ke které došlo před rokem.“

Crivaro pokrčil rameny: „Chceme tu jen něco prověřit.“

Webster zakroutil hlavou a obrátil se na druhého policistu: „Můžeš nám na chvíli nechat soukromí, Wally?“

Wally přikývl a odešel z místnosti. Webster začal přecházet sem a tam před svým stolem. Podle Riley to nebyl příliš pohledný muž, velká brada vyčnívající dopředu a zkosené čelo mu dodávalo poněkud prehistorický vzhled jeskynního muže. V jeho pohledu ale byla patrná inteligence a ostražitost.

Obrátil se na Riley a Crivara.

„Podívejte se, nemám vůbec tušení, jak se tomu chlapovi podařilo přemluvit FBI, aby vás dva poslal, ale byla to naprosto zbytečná cesta a je mi líto, že s tím teď máte komplikace. Já a mí muži ten případ zvládneme.“

„O tom nepochybuji,“ ujistil ho Crivaro příjemným hlasem. „Ale když už jsme tady, mohl byste nám o té vraždě něco povědět. Jsme z oddělení behaviorální analýzy a zdá se, že tohle není jen tak obyčejný vrah. Jen jsme si říkali, že bychom mohli být nápomocní.“

„Oddělení behaviorální analýzy? No, je fakt, že ten případ je zvláštní, to musím uznat. Oběť se jmenovala Brett Parmová. Před chvílí jsem dotelefonoval, abych se o ní dověděl něco víc.“

Webster si vzal do ruky nějaké poznámky ze stolu a nasadil si brýle na čtení.

„Podle mých informací pracovala jako recepční u doktora v North Platte v Nebrasce,“ řekl. „Přijela sem na třítýdenní dovolenou. Pár nocí přespala v nedalekém kempu Střízlíkovo hnízdo. Z kempu odjela v sobotu. To bylo naposledy, co ji kdokoli viděl – alespoň do té doby, než ji včera večer našel turista na stezce. Podle všeho měla rezervaci v kempu Bobří ocas, který je kousek odsud. Ale tam už nikdy nedorazila.“

Webster položil poznámky zpět na stůl a řekl: „Nejdivnější na tom všem je, že nebyla zabitá přímo na té stezce, kde byla nalezená. Vypadá to, že byla pořezaná a vykrvácela někde jinde. Pak bylo její tělo odhozené na stezce.“

Webster zkřížil ruce na hrudi a dodal: „Podívejte, nemám problém vám přiznat, že jakmile dojde k vraždě v mém okrsku, beru to dost osobně. Neprospívá to turismu a příjmy z turismu tvoří v podstatě celou ekonomiku Tunsboro – alespoň od té doby, co zavřeli před léty doly. Můžete vzít jed na to, že s mými muži ten případ co nejdřív objasníme. Bez urážky, ale raději bych se obešel bez zásahu z Quantica.“

Crivaro přikývl: „Tomu rozumím a respektuji to. Ale když už jsme tady, nevadilo by vám, kdybychom se podívali na místo činu? Mrkneme se, jestli zde budeme mít nějakou práci nebo ne – a jak to tak vypadá, tak nebudeme. Pak se vám můžeme klidit z cesty.“

Websterovi se očividně trochu ulevilo.

„To zní jako plán,“ řekl. „Shodou náhod, jsem se tam před chvílí akorát chystal. Takže vás tam můžu vzít.“

Riley a Jake následovali Webstera ven z policejní stanice a nasedli do jeho auta.

Když vyjížděli ven z města, Riley přemýšlela nad tím, jak zemřela Brett Parmová.

„Byla pořezaná a vykrvácela někde jinde.“

Riley si vybavila poslední případ, na kterém s Crivarem pracovala, a otřásla se hrůzou. V jejich předešlém případě zabíjel vrah své oběti pomocí ostnatého drátu. Stejně jako nyní, i jeho oběti vykrváceli pomalu k smrti. Tahle podobnost ji znepokojila.

Přemýšlela také nad tím, co před chvílí prohlásil Crivaro.

„Pak se vám můžeme klidit z cesty.“

Myslel to skutečně vážně?

Riley neměla sebemenší ponětí, jestli má Harry pravdu a ty dvě vraždy mohou být propojené. Ale s jistotou věděla, že nedávno byla poblíž brutálně zavražděná žena.

Copak od toho mohou jen tak odejít?

Skutečně poletí zpět do Quantica, aniž by se tomu pokusili přijít na kloub?

Přestávalo jí to připadat jako reálná možnost.

Ale co když na tom Crivaro bude trvat?

Bude se muset smířit s jeho rozhodnutím, ať už bude jakékoli. A zatím nedal vůbec najevo, že by měl o tento případ zájem.

Možná to bylo tím, že zvláštní agent Jake Crivaro už za ty dlouhé roky služby v oddělení behaviorální analýzy viděl tolik vražd.

No, pomyslela si, zvláštní agentka Riley Sweeneyová viděla za svůj život více vražd než většina lidí v jejím věku.

A tohohle případu se vzdát nechtěla.