Kitabı oku: «Proměněná », sayfa 9
Kapitola šestnáctá
Caitlin znovu zkontrolovala svůj telefon. Byla jedna ráno a před malou chvílí napsala Jonahovi smsku. Bez odpovědi. Nejspíš asi spí. Nebo pokud ne, možná s ní stejně nebude chtít mluvit. Ale napsat mu byla jediná věc, která jí napadla.
Když odešla z Cloisters na chladný noční vzduch, její hlava se po chvilce pročistila. Čím dál byla od toho místa, tím se cítila lépe. Calebova přítomnost, jeho energie, z ní pomaloučku opadla a ona najednou měla pocit, že opět dokáže jasně myslet.
Dokud byla s ním, měla zvláštní pocit, jako by nedokázala plně jednat sama za sebe. Jeho přítomnost jako by pohlcovala všechno ostatní. Nedokázala myslet na nic, nebo na nikoho jiného, než na něj.
Teď, když opět osaměla a on byl pryč, její myšlenky na Jonaha se pomalu zase vrátily. Najednou měla špatné svědomí kvůli tomu, že se jí Caleb vůbec líbil – jako by tím nějakým způsobem zradila Jonaha. Jonah na ní byl ve škole tak milý a choval se k ní skvěle i na jejich rande. Přemýšlela, co si o ní teď asi myslí, když mu tak utekla. Nejspíš je naštvaný.
Procházela parkem Fort Tryon a chvíli co chvíli kontrolovala telefon. Naštěstí byl maličký, takže bylo možné jej schovat do maličké vnitřní kapsy šatů. I tak bylo ale s podivem, že všechny události posledních hodin bez úhony přežil.
Baterie na tom ale byla o poznání hůř. Už to byly skoro dva dny, kdy byl telefon naposledy nabíjen a Caitlin viděla, že je hladina energie už v červené úrovni. Zbývalo možná pár minut, než se kompletně vybije. Doufala, že jí Jonah ještě předtím stačí odpovědět. Pokud ne, nebude mít už žádnou jinou možnost, jak se s ním spojit.
Opravdu spí? Nebo ji jenom ignoruje? Nemohla by mu to mít za zlé. Nejspíš by sama sebe ignorovala také.
Caitlin šla dál a dál parkem. Neměla nejmenší potuchy, kam se vlastně ubírá. Jediné co věděla bylo, že se musí od tamtoho místa dostat co nejdál. Od Caleba. Od upírů. Od toho všeho. Chtěla prostě jenom zpátky svůj normální život. Někde hluboko v mysli měla pocit, že pokud by šla dostatečně dlouho a došla dostatečně daleko, tak by toto všechno mohlo jednoho dne prostě zmizet. Možná, že východ slunce přinese úplně nový den, který to všechno smete pryč jako nějaký hodně ošklivý sen.
Podívala se na mobil. Ten se teď rozsvítil posledním upozorněním na slabou baterii. Z předchozích zkušeností věděla, že má asi tak půl minuty, než bude po všem. Sledovala displej po celou tu dobu a doufala, modlila se, aby Jonah nakonec odpověděl. Doufala, že nakonec zavolá a řekne, Kde jsi? Přijedu pro tebe. To by byla její jediná záchrana.
Jenže jak tak sledovala displej, ten najednou zčernal. Vybitý. Kompletně vybitý.
Zklamaně strčila telefon zpátky do kapsy. Smutná nad celým svým osudem. Smutná, že už jí nezbyl ani jeden blízký člověk. Že od teď už se bude muset spoléhat jenom sama na sebe. Jenže to vlastně více nebo méně dělala celý život.
Když došla na konec parku Fort Tryon, ocitla se opět na ulici. Všude kolem se rozkládal Bronx. Dodalo jí to náznak pocitu, že je vše zase normální. A také se jí podařilo se trochu zorientovat. Stále sice neměla konkrétní cíl, ale všimla si, že momentálně jde směrem na Midtown.
Ano. To bylo ono. Tam se mohla vydat. Do centra a na nádraží Penn Station. Mohla by tam sednout na vlak a odjet daleko odsud. Možná se vrátit do předchozího města. Možná tam její bratr stále ještě je. Mohla by tam zkusit začít znovu. A zkusit předstírat, že se nic z toho tady nikdy nestalo.
Rozhlédla se kolem sebe: všude grafiti, na každém rohu dealer. Ale tentokrát ji z nějakého důvodu všichni nechávali na pokoji. Možná pochopili, že byla sama na dně svých možností. Že už na ní nezbylo nic, co by jí mohli vzít.
Uviděla ceduli, na které stálo 186. ulice. To bude dlouhý pochod. Na Penn Station je to sto padesát bloků. Zabere jí to celou noc. Ale to bylo přesně to, co potřebovala. Vyčistit si hlavu. Od Caleba, od Jonaha. Od všech událostí z posledních dvou nocí.
Uviděla před sebou záblesk naděje a byla připravena vydat se na cestu.
Kapitola sedmnáctá
Když se Caitlin probudila, už byl den. Paprsky ranního slunce dokázala snad více cítit, než vidět. Malátně se postavila a pokoušela se na nohách i udržet. Bylo jí zima od studeného kamene, na kterém ležela. Kde to byla?
Když zvedla hlavu a rozhlédla se, došlo jí, že je v Central Parku. Vzpomněla si, že se během nočního pochodu tu a tam zastavovala, aby si odpočinula. Byla strašlivě unavená a její nohy už potom byly jako z olova. Musela tu usnout vsedě, potom se překulit na bok a s rukama pod hlavou spát po zbytek noci na kamenném zábradlí.
Teď už bylo dopoledne a park se pomalu začínal zalidňovat. Nějaká paní, která kráčela kolem se svou malou dcerkou, jí věnovala udivený pohled. Když jí míjely, přitáhla si svou ratolest blíže k sobě a přidala do kroku.
Caitlin se narovnala a znovu se rozhlédla kolem. Pár lidí se dívalo jejím směrem a ona si říkala, co si o ní asi tak myslí. Potom se podívala na své špinavé šaty. Byly doslova pokryté špínou, ale jí to teď bylo dočista fuk. Jediné co chtěla, bylo dostat se pryč z města, z toho místa, kde se všechno najednou tak podělalo.
Potom se to ozvalo znovu. Hlad. Pocítila bodavou bolest a najednou se cítila hladovější než kdy předtím. Ale ani teď to nebyl ten normální známý hlad. Byla to šílená, živočišná touha. Nakrmit se. Stejná jakou cítila v Carnegie Hall.
Nějaký malý kluk, který si hrál s fotbalovým míčem opodál, nemohlo mu být více než šest, teď nakopl míč nechtíc přímo k ní. Okamžitě se za míčem rozběhl. Jeho rodiče byli daleko, nejméně třicet metrů.
To byla její šance. Každičká buňka jejího těla řvala hlady. Zírala na chlapcův krk a jasně viděla, jak v něm pulzuje krev. Cítila ji. Téměř dokázala cítit její chuť na špičce jazyka. Chtěla se na něj vrhnout.
Ale nějaká část jejího já ji přiměla se v posledním okamžiku zastavit. Věděla, že vyhladoví pokud se nenakrmí, a že potom určitě umře. Ale v ten moment by radši umřela, než aby to dítě zranila. Nechala ho jít.
Sluneční světlo bylo nepříjemné, ale dalo se snést. Bylo to proto, že byla kříženec? Jak by to ovlivnilo jiné upíry? Možná, že tohle pro ni znamenalo určitou výhodu.
Rozhlédla se kolem. V ostrém světle musela mrkat a celkově se cítila malátná a zmatená. Kolem bylo tolik lidí. Tolik pohybu. Proč se musela zastavit zrovna tady? Kam to vlatně v noci šla? Ach…ano…šla na Penn Station.
Z dlouhé chůze ji teď bolela chodidla. Ale už od cíle nebyla příliš daleko. Jenom nějakých třicet bloků. Mohla by se teď vydat na zbytek cesty, nasednout na vlak a už odsud sakra zmizet. Mohla by se přinutit, s vypětím veškeré své vůle, aby byla zase normální. Pokud by se odsud dostala dost daleko, tak by se to třeba opravdu dalo uskutečnit.
Caitlin se pomalu postavila, a připravila se vyrazit na cestu.
„Stát!“ ozval se hlas.
„Ani hnout!“ zakřičel druhý.
Caitlin se pomalu otočila.
Proti ní tam stálo minimálně deset uniformovaných strážníků newyorské policie, všichni měli v rukou zbraně a mířili na ní. Drželi se dobrých patnáct kroků z dosahu, jakoby se snad báli k ní přiblížit. Jako kdyby byla nějaké divoké zvíře.
Podívala se na ně a kupodivu nepocítila sebemenší záchvěv strachu. Namísto toho cítila, jak se jí tělem rozléhá podivný klid. Začínala si uvědomovat, že je silnější než běžní lidé. S každým momentem se cítila být součástí jejich světa méně a méně. Měla zvláštní pocit neporazitelnosti, jako kdyby ani nijak nezáleželo na tom, kolik jich je, nebo jaké mají zbraně. Vždycky jim mohla utéct, nebo je přemoci v boji.
Na druhou stranu byla teď strašlivě unavená. A otupělá. Část jejího já opravdu už nechtěla znovu utíkat. Utíkat policistům. Utíkat upírům. Nikdy nevěděla ani kam utíká a dost dobře vlastně ani nerozuměla před čím utíká. Pocítila chuť to vzdát, nechat je, ať jí povalí na zem. Být zatčená by alespoň bylo něco normálního, něco co patří do normálního světa. Možná by s ní zatřásli a ona by si nakonec uvědomila, že je vlastně jenom normální člověk.
Strážníci se k ní pomaloučku, opatrně a s připravenými zbraněmi, přibližovali.
Dívala se na ně spíše se zaujetím než se strachem. Její smysly pracovaly na maximum. Jasně si všímala i těch nejjemnějších detailů. Tvary jejich pistolí, kontury na jejich kohoutcích, dokonce i jak dlouhé měl který z policistů nehty.
„Zvedni ruce, abychom je viděli!“ zakřičel jeden policista.
Nejbližší z nich už byli jenom necelé dva metry od ní.
Přemýšlela jaký její život býval mohl být, kdyby je táta neopustil. Kdyby se nikdy nestěhovali. Kdyby měla jinou matku. Kdyby třeba aspoň zůstali v jednom z těch městeček. Kdyby měla kluka. Bylo by všechno normální? Mohl její život vůbec někdy být normální?
Nejbližší policista byl teď už jenom metr od ní.
„Otoč se a slož obě ruce za zády,“ řekl. „Pomalu.“
Pomalu spustila ruce k bokům, otočila se a složila si je na ledvinách podle pokynů. Muž ji potom okamžitě hrubě chytil za zápěstí, potom i za druhé, načež obě ruce kroutil vzhůru příliš hrubě, příliš vysoko a přílišnou silou. Vší silou, kterou měl…chudáček. Potom uslyšela cvaknutí pout a do kůže na zápěstích se jí zaryl chladný kov.
Potom jí policajt chytil zezadu za vlasy, zatáhl za ně směrem vzhůru, přiblížil se a zašeptal jí do ucha, „Budeš se smažit.“
A potom se to stalo.
Než si sama uvědomila, co se děje, ozvalo se ošklivé zapraskání kosti, které okamžitě následovala sprška krve. Caitlin pocítila čerstvou teplou krev po celém svém obličeji.
Uslyšela zděšené výkřiky a výstřely z pistolí, všechno v jediném zlomku vteřiny. Ještě než si plně uvědomila, co se to děje, stačila instinktivně padnout na kolena a potom celým tělem na zem, otočit se dokola a rozhlédnout se kolem.
Policista, který jí zatýkal byl mrtvý. Přišel o hlavu, která ležela několik kroků opodál. Ostatní stříleli jako šílenci, ale neměli sebenepatrnější šanci. Objevila se tu skupina upírů – těch z chodeb pod městskou radnicí – a ti teď doslova trhali policisty na kusy.
Podařilo se jim jednoho upíra zasáhnout, ale na průběh střetnutí ten úspěch neměl vůbec žádný vliv. Útočníci pokračovali v útoku. Byla to krvavá lázeň.
Během několika málo vteřin nezbylo z policistů víc než krvavé cáry.
Caitlin najednou pocítila teď už známou vlnu tepla, která se rozlila v její krvi, počínaje patami a pokračujíc nahoru do celého těla, a která ji nabila silou. Předklonila se a bez námahy roztrhla kovová pouta. V šoku ze své vlastní síly se podívala na své ruce. Na každém zápěstí byly stále zacvaknuté náramky, ale řetěz mezi nimi byl přetržený a Caitlininy ruce byly volné.
Vyskočila na nohy a fascinovaně sledovala tu příšernou scénu kolem. Celá skupina upírů se krčila nad těly mrtvých policistů. Zdáli se příliš zaměstnaní, než aby si Caitlin vůbec všímali. Uvědomila si, že musí utíkat. Rychle.
Ještě než však dokázala od myšlenky přejít k činu, ucítila najednou na krku sevření ledově studených prstů. Ohlédla se a okamžitě tu tvář poznala. Byl to Kyle. A v jeho pohledu se zračila všechna nenávist světa.
Zašklebil se na ní a zlostně zavrčel.
„Nepřišli jsme tě před nimi zachránit,“ řekl. „Prostě si jenom bereme to, co je naše.“
Pokoušela se vzdorovat. Zkusila jej zasáhnout hřbetem pěsti, ale hravě její ránu zblokoval a záhy chytil její krk ještě silněji. Začínala se dusit. Nebyla pro něj vůbec žádný soupeř.
„Možná, že jsi na některé věci imunní,“ řekl, „ale nejsi ani zdaleka tak silná jako já. A ani nikdy nebudeš.“
V pohybu kolem se ale náhle něco změnilo a Caitlin zjistila, že najednou zase může volně dýchat. Ke svému překvapení uviděla, že Kyle už vedle ní nestojí. Proletěl prostorem s takovou silou, že narazil do mramorového zábradlí, roztříštil jej na kusy a ještě pokračoval v letu o několik metrů dál.
Podívala se na druhou stranu, aby zjistila, co za tím stojí.
Caleb.
Byl tady.
Než si mohla pořádně uvědomit co se skutečně děje, ucítila Caitlin jeho svalnatou ruku kolem svého boku a byla vedena do stále rychlejšího a rychlejšího běhu, stejně jako předešlé noci. Proběhli Central Parkem směrem na jih. V momentě, kdy se okolí rozmazalo do jednotlité šmouhy, se vznesli. Už zase letěla.
Když byli vysoko nad městem, Caleb roztáhl křídla a volně plachtil.
„Myslela jsem, že nesmíš odejít,“ řekla konečně Caitlin.
„Nesmím,“ odpověděl Caleb.
„Takže…to znamená, že budeš…“
„Vyhoštěn. Ano.“
Caitlin nevěděla co říct. Vzdal se kvůli ní všeho, co měl.
Potom stoupali výše a výše do mraků. Caitlin neměla tušení, kam to letí. Když se podívala dolů, mohla jasně vidět, že opouštějí město. Uvolnila se. Najednou byla šťastná, že je od toho všeho pryč a připravená na nový začátek. A největší radostí ji naplňoval fakt, že byla v Calebově náručí. Přála si, aby tenhle moment nikdy neskončil.
Nyní ke stažení!
MILOVANÁ
(Upíří žurnály – kniha druhá)
Caitlin a Caleb se vydají na společnou výpravu za nalezením jediného předmětu, který dokáže zastavit nadcházející válku upírů i lidí: Ztracený meč. Předmět z upírských pověstí, o kterém není jasné ani to, jestli vůbec existuje.
Chtějí-li mít alespoň nějakou naději na úspěch, musí se nejprve pokusit vypátrat Caitlinin původ. Je opravdu Vyvolenou? Jejich úkol začíná hledáním Caitlinina otce. Kdo to byl? Proč ji opustil? Jak jejich pátrání pokračuje, jsou oba postupně překvapeni, kým Caitlin ve skutečnosti je.
Nejsou ale jediní, kdo legendární meč hledá. Sabat Černého přílivu chce zbraň také a neustále jsou Caitlin a Calebovi na stopě. A co je horší, ani Caitlinin malý bratr Sam neustává v hledání otce. I on se brzy ocitne v situaci, kterou nemůže zvládnout, totiž uprostřed války upírů. Ohrozí nakonec i jejich hledání?
Putování Caitlin a Caleba je přivede na řadu historických lokalit – od údolí Hudsonu přes Salem až do srdce historického Bostonu – místa, kde byly kdysi na kopci Boston Common popravovány čarodějnice. Proč jsou ale tyto lokality tak důležité pro rasu upírů? A co do činění mají s Caitlininým původem a tím, kým se pomalu stává?
Není ale vůbec jisté, zda se jim nakonec podaří jejich úkol splnit. Láska mezi Caitlin a Calebem začíná vzkvétat a zároveň i ohrožovat všechno, o co se dosud snažili….
Knihy č.3 – 11 ze ságy UPÍŘÍ ŽURNÁLY jsou nyní rovněž dostupné ke stažení!
“MILOVANÁ, druhá kniha ze ságy Upíří žurnály, je stejně skvělá jako byla ta první, PROMĚNĚNÁ. Je nabitá akcí, romantikou, dobrodružstvím a napětím. Kniha je skvělým pokračováním této série a jenom podnítí váš zájem o další knihy od Morgan Riceové. Pokud se vám líbil první díl, určitě sáhněte i po tom druhém a znovu se zamilujte do autorčina osobitého vypravěčského stylu. Kniha je pokračováním série, avšak lze ji číst i samostatně, aniž by čtenář znal události z předešlého dílu.“
--Vampirebooksite.com
„UPÍŘÍ ŽURNÁLY jsou ságou se skvělým příběhem a kniha MILOVANÁ patří mezi ty, které prostě máte problém před spaním odložit nedočtené. Konec navíc přesahuje do dalšího děje tak silně, že máte okamžitě po dočtení nutkání koupit další díl a dozvědět se, co bude dál. Je jasné, že tato kniha je velkým krokem kupředu v rámci celé ságy a jako hodnocení si zasluhuje velmi solidní A.“
--The Dallas Examiner
„V knize MILOVANÁ autorka Morgan Riceová opět dokazuje, že je skvělou vypravěčkou…. Tuto chytlavou a zábavnou knihu jsem si užila mnohem více než první díl a velice se těším na další pokračování.“
--The Romance Reviews
MILOVANÁ
(Upíří žurnály – Kniha druhá)
Poslechněte si sérii UPÍŘÍ ŽURNÁLY ve formátu audio knihy!
Knihy od Morgan Rice
KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ
VZESTUP DRAKŮ (Kniha č.1)
VZESTUP STATEČNÝCH (Kniha č. 2)
ČARODĚJŮV PRSTEN
CESTA HRDINY (Kniha č.1)
POCHOD KRÁLŮ (Kniha č.2)
OSUD DRAKŮ (Kniha č.3)
POKŘIK CTI (Kniha č.4)
SLAVNÁ PŘÍSAHA (Kniha č.5)
ÚTOK CHRABRÝCH (Kniha č.6)
OBŘAD MEČŮ (Kniha č.7)
MOC ZBRANÍ (Kniha č.8)
NEBE KOUZEL (Kniha č.9)
MOŘE ŠTÍTŮ (Kniha č.10)
PANOVÁNÍ OCELI (Kniha č.11)
ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)
VLÁDA KRÁLOVEN (Kniha č.13)
BRATRSKÁ ŘÍSAHA (Kniha č.14)
SEN SMRTELNÍKŮ (Kniha č.15)
RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ (Kniha č.16)
DAR BITVY (Kniha č.17)
TRILOGIE PŘEŽITÍ
ARÉNA JEDNA: OTROKÁŘI (Kniha č.1)
ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)
UPÍŘÍ ŽURNÁLY
PROMĚNĚNÁ (Kniha č.1)
MILOVANÁ (Kniha č.2)
ZRAZENÁ (Kniha č.3)
PŘEDURČENÁ (Kniha č.4)
ŽÁDANÁ (Kniha č.5)
ZASNOUBENÁ (Kniha č.6)
ZASLÍBENÁ (Kniha č.7)
NALEZENÁ (Kniha č.8)
VZKŘÍŠENÁ (Kniha č.9)
TOUŽÍCÍ (Kniha č.10)
PROKLETÁ (Kniha č.11)
O autorce
Morgan Rice je autorkou epické fantasy ságy ČARODĚJŮV PRSTEN, která obsahuje 17 knih, a která je podle USA Today bestesellerem číslo 1; série UPÍŘÍ ŽURNÁLY, obsahující zatím 11 knih, betseller číslo 1 v USA; bestselleru číslo 1 v USA série TRILOGIE PŘEŽITÍ, post apokalyptického thrilleru skládajícího se zatím ze 2 knih; a také zbrusu nové epické fantasy série KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ, skládající se zatím ze dvou knih. Autorčiny knihy jsou dostupné v tištěné i audio verzi, a byly přeloženy do více než 25 jazyků.
PROMĚNĚNÁ (první kniha ze série Upířích žurnálů), ARÉNA JEDNA - OTROKÁŘI (první kniha z Trilogie přežití), CESTA HRDINY (první kniha ze ságy Čarodějův prsten) a VZESTUP DRAKŮ (první kniha ze série Králové a čarodějové), jsou všechny dostupné zdarma ke stažení!
Morgan se ráda zajímá o názory svých čtenářů, takže se prosím nezdráhejte navštívit její webové stránky www.morganricebooks.com , kde se můžete přidat do seznamu kontaktů, získat knihu zdarma, stejně jako další akční bonusy, stáhnout si zdarma aplikace, mít přehled o posledních novinkách, přidat se na autorčin Facebook či Twitter, a jednoduše být s Morgan v kontaktu!
