Kitabı oku: «Vzestup Draků », sayfa 16
Kopla koně vší svou silou a uviděla, jak si jich vojáci u vjezdu všimli.
“ZASTAVTE JE!” zakřičel zezadu voják.
Několik vojáků se hnalo k velké železné klice a ke Kyřině úděsu začali otáčet klikou, která zavírala železnou bránu. Kyra věděla, že jestli se zavře, ještě předtím, než k ní dorazí, jejich životy budou u konce. Byly asi dvacet yardů daleko a jely rychleji, než co kdy zažila – a přesto se železná brána, třicet stop vysoká, pomalu krok po kroku zavírala.
“Sehni se, co to jde!” vykřikla na Dierdre, Kyra se sehla, až byl její obličej na koňské hřívě.
Kyra zběsile hnala, v uších jí bušilo srdce, jak vyjely pod klenbou se zavírající se železnou branou, tak nízko, že se musela sehnout. Byla tak blízko, že nevěděla, jestli se jim to podaří.
A potom, když už si byla jistá, že zemřou, jejich kůň proletěl skrz a železná brána se za nimi s ohromnou ránou zavřela. Za chvíli byly za mostem a ke Kyřině ohromné úlevě se ocitly pod širým nebem.
Za nimi zazněly trubky a za chvíli sebou Kyra cukla, když kolem své hlavy uslyšela proletět šíp.
Pohlédla dozadu a uviděla, jak Lordovi muži zaujímají pozice na hradbách a střílí po nich. Kličkovala na koni a uvědomovala si, že byli stále v dosahu, pobízela ho k rychlejšímu běhu.
Postupovaly kupředu, snad o dalších padesát yardů, dost daleko na to, aby k nim většina šípů nedoletěla, když najednou, k jejich úděsu, viděla, jak šíp zasáhl bok koně. Okamžitě se postavil na zadní – a obě shodil.
Kyřin svět se proměnil v chaos. Těžce dopadla na zem, nemohla popadnout dech, jak se kůň vedle ní skulil, naštěstí je o kousek minul.
Kyra se postavila na všechny čtyři, otřesená, v hlavě jí zvonilo, podívala se a uviděla vedle sebe Dierdre. Podívala se dozadu a uviděla, jak se v dálce zvedla železná brána. Stovky vojáků se vyřadily a čekaly, a jak se železná brána otevřela, prodraly se bránou. Byla to armáda v celé své velikosti a chystala se je zabít. Byla zmatená, nechápala, jak se jim tak rychle podařilo se připravit, ale potom si to uvědomila: už byli připraveni za úsvitu, aby zaútočili na Volis.
Kyra se, nyní na nohou, podívala na jejich mrtvého koně, na ohromné pláně před sebou a konečně si uvědomila, že jejich čas nastal.
KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ
Aidan nedočkavě kráčel ke komnatě svého otce, Leo po jeho boku, s prohlubujícím se neblahým tušením, že se něco stalo. Hledal svou sestru Kyru po celé tvrzi, s Leem vedle sebe, kontroloval všechny její obvyklá oblíbená místa – zbrojírnu, kovárnu, Bránu Bojovníků – a přesto nebyla nikde k nalezení. Vždy měli s Kyrou blízký vztah, už od svého narození a on vždy věděl, když se jí něco stalo – nyní uvnitř pociťoval varovné signály. Chyběla na hostině a on věděl, že by se o ni nepřipravila.
Ze všeho nejvíce ho znepokojovalo, že s ní nebyl Leo – což se vůbec nikdy nestalo. Aidan se to snažil od Lea vyzvědět, ale ten vlk, ačkoli se mu něco jasně snažil říci, mu to nemohl vysvětlit. Byl jen po boku Aidana a nechtěl ho opustit.
Aidan strávil hostinu se sevřeným žaludkem, neustále sledoval dveře, zda Kyru nespatří. Snažil se zmínit se o tom svému otci během jídla, ale Duncan byl obklopen příliš mnoha muži, všichni byli také zaměřeni na diskuzi o blížící se bitvě a nikdo z nich ho nebral vážně.
Za svítání Aidan, který byl celou noc vzhůru, vyskočil, běžel k oknu a při úsvitu hledal jakoukoli stopu po ní. Žádná tam nebyla. Vyběhl ze své komnaty, prošel chodbou kolem otcových mužů, do pokoje Kyry a ani nezaklepal, jen do něj vběhl a hledal ji.
Ale jeho srdce zabolelo, když viděl, že její postel je prázdá, stále ustlaná z předchozího dne. V ten moment si byl jistý, že se něco stalo.
Aidan běžel celou cestu chodbami, až ke komnatě svého otce a nyní stál před ohromnými dveřmi a pohlédl na dva střážné, kteří před ním hlídali.
“Otevřete dveře!” nakázal spěšně Aidan.
Střážní se na sebe nejistě podívali.
“Noc byla dlouhá, chlapče,” řekl jeden strážný. “Tvůj otec nebude rád, když ho vzbudíš.”
“Dnes se může odehrát bitva,” řekl ten druhý. “Musí být odpočatý.”
“Nebudu to říkat dvakrát,” trval na svém Aidan.
Skepticky se na něj podívali a Aidan, který nemohl už čekat, se vrhnul kupředu a zabouchal klepadlem.
“Ale, ale, chlapče!” řekl jeden z nich.
Potom, když si uvědomili, jak je odhodlán, řekl jeden ze střážných, “Tak dobře – ale pokud se něco stane, je to na tvou hlavu. A ten vlk zůstane tady.”
Leo zavrčel, ale strážný váhavě otevřel dveře jen tolik, aby mohl Aidan vejít dovnitř a zase je za ním zavřel.
Aidan spěchal k posteli svého otce a našel ho tam, jak spí ve svých kožešinách, chrápe a vedle něj leží napůl oblečená služtička. Chytil otce za ramena a znovu a znovu s ním třásl.
Konečně otec otevřel oči se zuřivým pohledem a hleděl na něj, jako by se chystal ho udeřit. Ale Aidan se nenechal odradit.
“Otče, musíš se hned vzbudit!” tlačil na něj Aidan. “Kyra tu není!”
Otcův pohled se změnil na zmatený a díval se na něj zarudlýma očima, jako v opilém opojení.
“Není?” řekl, jeho hlas byl hluboký, chraplavý a v hrudi mu duněl. “Jak to myslíš?”
“Nevrátila se minulou noc do své komnaty. Něco se jí stalo – jsem si tím jistý. Hned alarmuj své muže!”
Jeho otec se posadil a tentokrát vypadal více probuzený, mnul si obličej a snažil se setřást spánek.
“Jsem si jistý, že tvá sestra je v pořádku,” řekl. “Vždycky je v pořádku. Přežila setkání s drakem – myslíš, že ji odnesla pryč sněhová bouře? Jen někde je a nemůžeš ji najít – ráda se sama toulá. A teď už běž. Upaluj pryč, než dostaneš naplácáno.”
Ale Aidan tam stál, odhodlaný a s rudým obličejem.
“Jestli ji nebudeš hledat ty, pak ji budu hledat já sám,” vykřikl, otočil se a utíkal pryč z komnaty, doufal, že ho tím nějak ponouknul.
*
Aidan stál před branami Volisu, Leo vedle něj, stál pyšně na mostě a díval se, jak se krajinou rozlévá úsvit. Na horizontu hledal jakoukoli stopu po Kyře, snad doufal, že se vrátí poté, co střílela šípy, ale nic nenašel. Jeho zlé tušení zesílilo. Už hodinu trávil tím, že vzbudil každého, od svých bratrů, po řezníka a ptal se, kdo ji viděl naposledy. Konečně jeden z otcových mužů oznámil, že viděl, jak jede směrem k Trnovému lesu s Maltrenem.
Aidan prohledal celou tvrz, aby našel Maltrena a bylo mu řečeno, že se vydal ráno na lov. A nyní tu stál a vyhlížel Maltrena, až se vrátí, byl dychtivý ho konfrontovat a zjistit, co se stalo jeho sestře.
Aidan tam stál ve sněhu až po holeně, chvěl se, ale nevěnoval tomu pozornost, ruce měl v bok a čekal, díval se a konečně zamžoural, když uviděl, jak se na horizontu objevila silueta, mířila sněhem, klusala, měla na sobě brnění otcových mužů, známka draka se leskla na jeho prsním pancíři. Jeho srdce poskočilo, když Maltrena uviděl.
Maltren klusal směrem k tvrzi, přes koně měl přehozenou srnu a jak se blížil, viděl Aidan jeho znepokojení. Podíval se shora na Aidana a zdráhavě se před ním zastavil.
“Z cesty, chlapče!” vykřikl Maltren. “Blokuješ most.”
Ale Aidan trval na svém a postavil se mu.
“Kde je moje sestra?” dožadoval se Aidan.
Maltren na něj hleděl a Aidan viděl, že mu přes tvář přelétly rozpaky.
“Jak to mám vědět?” vyštěknul. “Jsem bojovník – nevěnuji se skotačení dívek.”
Ale Aidan trval na svém.
“Bylo mi řečeno, že byla naposledy s tebou. Kde je?” tvrdě zopakoval.
Na Aidana zapůsobila autorita, kterou slyšel ve svém vlastním hlase, připomínala mu jeho vlastního otce, i když byl příliš mladý a chyběl mu hluboký tón, po kterém tak toužil.
Musel Maltrena oslovit, protože ten pomalu seskočil z koně, v očích mu blýskal vztek a nedočkavost a kráčel k Aidanovi výhrůžným krokem, jak šel, brnění na něm chrastilo. Jak se přiblížil, Leo zavrčel tak zle, že se Maltren zastavil jen pár kroků od něj a hleděl střídavě na vlka a na Aidana.
Na Aidana se zašklebil, zapáchal potem a i když se snažil to neukázat, Aidan musel přiznat, že se bál. Děkoval Bohu, že byl Leo po jeho boku.
“Víš, jaký je trest za vzdorování otcovým mužům?” zeptal se Maltren zlověstným hlasem.
“Je to můj otec,” trval Aidan. “A Kyra je také jeho dcera. Tak řekni, kde je?”
Uvnitř se Aidan třásl – ale nebyl připraven couvnout – a vůbec ne, když byla Kyra v nebezpečí.
Maltren se rozhlédl, podíval se přes rameno, byla jasné, že kontroloval, jestli se někdo dívá. Potěšen, že ho nikdo nevidí, naklonil se blízko, usmál se a řekl:
“Prodal jsem ji Lordovým mužům – za pěknou cenu. Byla zrádce a původce problémů – stejně jako ty.”
Aidanovy oči se rozšířily hrůzou, byl rozlícen jeho zradou.
“A co se týče tebe,” řekl Maltren, sáhnul po něm a chytnul Aidanovu košili a přiblížil si ho k sobě. Aidanovo srdce poskočilo, když viděl, že sáhnul po dýce u pásku. “Máš ponětí o tom, kolik chlapců zemře v příkopu každý rok? Je to velmi nešťastná záležitost. Most je příliš kluzký, a násep příliš příkrý. Nikdo nebude nikdy tušit, že to nebylo nic, než nehoda.”
Aidan se snažil vymanit se z jeho sevření, ale Maltrenův stisk byl příliš pevný. Cítil, jak ho zalila panika, protože věděl, že umře.
Najednou Leo zavrčel a skočil po Maltrenovi, zabořil mu tesáky do kotníku. Malren pustil Aidana a pozvedl svou dýku, aby vlka bodnul.
“NE!” zakřičel Aidan.
Najednou zazněl hlas trubky, následovaný koňmi, kteří vyrazili z brány a cválali přes most a Maltren se zastavil, dýku napřaženou ve vzduchu. Aidan se otočil a jeho srdce zaplesalo úlevou, když viděl, jak se blíží jeho otec a oba bratři, doprovázení tuctem mužů, jejich kuše byly už napnuté a zamířené na Maltrenovu hruď.
Aidan se vymanil ze sevření a Maltren tam stál a poprvé vypadal, že se bojí, svou dýku držel v ruce, přistižen při činu. Aidan lusknul prsty a Leo nechtěně zacouval.
Duncan seskočil z koně a přiblížil se se svými muži a jak tak učinili, Aidan se k nim otočil.
“Vidíš, otče! Já jsem ti to říkal! Kyra se ztratila. A Maltren ji zradil – prodal ji Lordu Guvernérovi!”
Duncan přistoupil a zalilo je silné ticho, jak jeho muži obklopili Maltrena. Nervózně pohlédl přes rameno na svého koně, jako by přemýšlel o útěku, ale muži přišli blíže a chytili jeho otěže.
Maltren pohlédl zpět na Duncana a byl zjevně nervózní.
“Ty jsi chtěl ublížit mému chlapci, že ano?” zeptal se otec a díval se Maltrenovi do očí, jeho tón byl tvrdý a chladný.
Maltren polknul a nic neřekl.
Duncan pomalu pozvedl svůj meč a přiložil ho Maltrenovi na krk, v očích měl smrt.
“Dovedeš mě k mé dceři,” řekl, “a to bude poslední věc, kterou uděláš, než tě zabiju.”
KAPITOLA TŘICÁTÁ
Kyra a Dierdra běžely o život přes zasněžené pláně, lapaly po dechu, jak jim to klouzalo po ledu. Sprintovaly ledovým ránem, od úst jim stoupala pára a chlad Kyru pálil v plicích, její ruce byly ztuhlé, jak držela svou hůl. Dunění tisíce koní zaplnilo vzduch a ona se ohlédla a přála si, aby to neudělala: na horizontu byli Lordovi muži, tlačili se na ně po ticíci. Věděla, že už nemá cenu běžet. Bez úkrytu na dohled, před sebou nic než otevřenou planinu, byl to jejich konec.
A přesto utíkala, hnaná instinktem přežít.
Kyra uklouzla a spadla tváří do sněhu, ztratila dech a okamžitě pod svou paží ucítila ruku, jak ji zvedá; pohlédla a uviděla, jak ji Dierdre stavěla zpět na nohy.
“Teď se nesmíš zastavit!” řekla Dierdre. “Ty jsi neopustila mě – a já neopustím tebe. Jdeme!”
Kyra byla překvapená rozhodností a sebedůvěrou v Dierdřiném hlase, jako by byla znovuzrozená, od momentu, co opustila věznici, byl její hlas plný naděje, a to i přes jejich situaci.
Kyra se znovu rozeběhla, obě se rozeběhly a konečně začaly stoupat do kopce. Snažila se nemyslet na to, co se stane, když je armáda dožene, když dorazí do Volisu a začně vraždit její lid. A stejně, Kyra byla cvičená se nikdy nevzdát – jakkoli byla situace pochmurná.
Vystoupaly na kopec a v ten moment se Kyra zastavila a byla uchvácená pohledem, který se jí nabídnul. Odtud viděla celou krajinu, ohromnou pláň, která se před ní rozprostírala a její srdce poskočilo vzrušením, když viděla, jak k nim míří její otec, který vede stovky mužů. Nemohla tomu uvěřit: přišel si pro ni. Všichni muži urazili takovou dálku, riskovali své životy v sebevražedné misi, jen a jen pro ni.
Kyra se rozplakala, byla přemožena láskou a vděkem vůči svému lidu. Nezapoměli na ni.
Kyra k nim utíkala a jak se blížila, uviděla uťatou hlavu Maltrena, přivázanou k jeho koni a okamžitě si uvědomila, co se stalo: přišli na jeho zradu a šli ji zachránit. Její otec se zdál být stejně tak překvapen, když ji uviděl, jak zde běží, po otevřené krajině; uvědomila si, že pravděpodobně čekal, že ji bude muset z tvrze vysvobodit.
Jak se uprostřed setkali, všichni se zastavili, její otec seskočil z koně a spěchal k ní a silně ji objal. Jak pocítila kolem sebe jeho silné paže, zaplavil ji pocit úlevy a cítila, že vše na celém světě bude zase dobré, i přes veškerou nepřízeň. Nikdy se necítila tak pyšná na svého otce, jako právě v tento okamžik.
Výraz jejího otce se náhle změnil, jeho tvář zvážněla, jak pohlédl přes její rameno a ona věděla, že to uviděl: ohromná armáda Lordových mužů vystoupala na kopec.
Udělal posunek na čekajícího koně a ještě na jednoho pro Dierdru.
“Tvůj kůň na tebe čeká,” řekl a ukázal na nádherného bílého oře. “Nyní budeš bojovat s námi.”
Na další slova nezbýval čas, Kyra okamžitě naskočila na koně, její otec naskočil na svého a zařadila se mezi jeho muže, všichni stáli čelem k horizontu. Na horizontu před sebou viděla Lordovy muže, byly před nimi rozestoupeni, tisíce mužů proti jejich necelé stovce. A přesto se její otec pyšně tyčil, nebyl tím, kdo se vzdává.
“MUŽI!” zakřičel její otec, silným, dunivým hlasem. “BOJUJEME ZA VĚČNOST!”
Vydali ze sebe ohromný válečný pokřik, zazněly trubky a jako jeden muž se všichni vydali kupředu, spěchali setkat se se svým nepřítelem.
Kyra věděla, že to byla sebevražda. Za tisíci Lordovými muži byl nastoupen další tisíc a za nimi další tisíc. Její otec to také věděl; všichni muži to věděli. Ale nikdo nezaváhal. Protože nebojovali o svou zemi, ale o něco mnohem vzácnějšího: jejich vlastní existenci. Jejich právo žít ve svobodě. Svobodě, která měla pro tyto muže větší hodnotu, než život a i když mohou být všichni zabiti, všichni alespoň zemřou svou vlastní volbou, zemřou svobodně.
Jak Kyra jela vedle svého otce, vedle Anvina, Vidara a Arthfaela, byla nadšená, plná adrenalinu. V opojení cítila, jak jí před očima přeběhl její život. Viděla všechny lidi, které kdy znala a milovala, místa, která kdy navštívila, život, jaký vedla, věděla, že to vše skončí. Jak se ty dvě armády blížily, uviděla ošklivý obličej Lorda Guvernéra, jak je vede a cítila nový příval zloby vůči Pandesianům. Její žíly ji pálily touhou po pomstě.
Kyra zavřela oči a vyřkla své poslední přání.
Jestli mi bylo skutečně prorokováno, že se stanu velkým bojovníkem, tak ať se to stane nyní. Jestli mám skutečně zvlášní moc, ukaž mi ji. Ať se projeví nyní. dovol mi rozdrtit mého nepřítele. Toto je jediná příležitost, v tento jediný den. Dovol, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost.
Kyra otevřela oči a najednou uslyšela vzduchem proletět děsivé zapištění. Vstávaly z něho chlupy na krku a ona prohledala nebe a uviděla něco, co jí vzalo dech.
Thea.
Ten ohromný drak letěl, vrhnul se přímo na ni, hleděl na ni svýma ohromnýma, zářícíma, žlutýma očima, očima, které viděla ve svých snech a když se probudila. Byly to oči, které nemohla setřást z mysli, oči, o kterých vždy věděla, že je jednou znovu uvidí.
Jeho křídlo bylo zhojené, Theos nastavil své drápy a zamířil střemhlav dolů, přímo na její hlavu, jako by ji chtěl zabít.
Kyra sledovala, jak se všichni otcovi muži podívali vzhůru, ústa měli otevřené strachem, sehli se a připravili se na smrt. Ale ona sama neměla strach. Cítila v drakovi jeho sílu a věděla, že tentokrát jsou ona a drak jedno tělo.
Kyra se v úžasu dívala, jak Theos zamířil přímo na ni, jeho křídla byla tak široká, že zastínila slunce, pištěl děsivým hlasem, dost na to, aby všechny muže vyděsil. Přiletěl blízko a potom se na poslední chvíli zase odklonil, jeho drápy téměř poškrábaly jejich hlavy.
Kyra se otočila a dívala se, jak Theos zamířil vzhůru, potom zakroužil a stočil se zase zpět. Tentokrát letěl za muži, spěchal kupředu, jako by s nimi chtěl plachtit, přímo na Lordovy muže.
Otevřel své ohromné čelisti a proletěl nad nimi, až byl konečně první, před otcovými muži, osamoceně spěchal, aby se jako první setkal v bitvě s Lordovými muži.
Kyra v úžasu sledovala, jak se drak přiblížil a tvář Lorda Guvernéra se změnila z arogantní na plnou strachu; a vskutku ve všech jejich tvářích viděla hrůzu, konečně měli strach a uvědomili si, co přijde. Odplata.
Theos nad nimi otevřel tlamu a s ohromným syčením a praskáním plivnul oheň, proud ohně osvítil zasněžené ráno. Výkřiky mužů zaplnily vzduch, jak se řadami armády rozprostřel rozsáhlý požár, který zabíjel řady mužů, jednu po druhé.
Drak pokračoval, nalétával znovu a znovu, kroužil, plival oheň, zabíjel každého nepřítele, který byl na dohled, až konečně nikdo nezbyl. Nic, než nekonečné kupy popele, kde kdysi stáli muži a jejich koně.
Kyra sledovala, jak se vše odehrává, s neskutečným pocitem. Bylo to jako sledovat, jak se před ní odehrává její osud. V ten okamžik věděla, že je jiná, že je výjimečná. Drak přiletěl jen kvůli ní.
Nyní už nebylo cesty zpět: Lordovi muži byli mrtví. Pandesiané byli napadeni a Escalon dal svou první ránu.
Drak před nimi přistál, v poli popela, a ona a všichni muži se zastavili a v úžasu na něj hleděli. Ale Theos se díval pouze na Kyru, propichoval ji svýma zářivýma, žlutýma očima. Pozvedl svá křídla, která se rozprostřela do nedohledla, zapištěl příšerným zuřivým hlasem, který se jakoby zaplnil celý vesmír.
Drak věděl.
Byl čas začít Velkou válku.
DOSTÁNÍ!
Vzestup Statečných
(Králové a čarodějové—Kniha druhá)
“Dění nabité fantasií, které dozajista potěší příznivce předešlých románů Morgan Rice, a také nadšence tvorby, jakou je například Cyklus dědictví od Christophera Paolini.... Příznivci fikce pro mladistvé budou doslova pohlceni tímto nejnovějším dílem autorky a budou prahnout po další tvorbě.”
--The Wanderer, A Literary Journal (o knize Vzestup draků)
Bestseller číslo jedna!
VZESTUP STATEČNÝCH je knihou číslo 2 autorky Morgan Rice, která je epickým fantasy příběhem ze ságy KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ (která začíná knihou VZESTUP DRAKŮ, tato kniha je ke ztažení zdarma)!
Následkem drakova útoku je Kyra vyslána na naléhavou misi: přejít Escalon a vyhledat svého strýce v tajemné Věži Uru. Nadešel čas, aby se dozvěděla, kým vlastně je a kým byla její matka, a začít trénovat a dále rozvíjet své jedinečné schopnosti. Bude to mise, která bude pro osamocenou dívku představovat mnohá nebezpečí, Escalon je totiž plný nebezpečných divokých bestií a nebezpečných lidí – tato mise si vyžádá všechnu její sílu, aby vůbec dokázala přežít.
Její otec, Duncan, musí vést své muže na jih, až k velkému vodnímu městu Esephusu, aby se pokusil o osvobození svých krajanů, kteří spočinuli v pevném sevření Pandesianů. Když se mu to podaří, bude muset dojít až k proradnému Jezeru Ire a pak vystoupat na ledové vršky Kosu, kde žijí neústupní bojovníci Escalonu, muži, které bude muset naverbovat, aby měl alespoň nějakou šanci obsadit hlavní město.
Alec a Marco utečou od Plamenů a ocitnou se na útěku Trnovým lesem, kde je budou stíhat exotické bestie. Na své cestě domů, kam míří, aby se znovu shledal se svou rodinou, podstupuje hrůznou cestu nocí. Když dorazí na místo, je šokován tím, co tam najde.
I přes svůj lepší úsudek se Merk rozhodne pomoci dívce a poprvé ve svém životě se ocitne zapleten do záležitostí cizích lidí. Nepodstoupí svou pouť do Věže Uru a zmučený si uvědomí, že věž není tím, co vlastně čekal.
Vesuvius pobízí svého obra, zatímco vede Skřítky na jejich podzemní misi a snaží se podejít pod Plameny, a v tentýž okamžit je drak Theos na své zvláštní misi v Escalonu.
Se svou silnou atmosférou a ucelenými postavami je VZESTUP STATEČNÝCH ohromující ságou o rytířích a bojovnících, králech a Lordech, o cti a udatnosti, kouzlu, osudu, nestvůrách a dracích. Je to příběh lásky a zlomených srdcí, zklamání, tužeb a zrady. Je to vrcholná fantasy, která nás zve do světa, na který už nikdy nezapomeneme, do světa, který osloví čtenáře obou pohlaví a každého věku.
KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ – Kniha třetí – bude již brzy dostupná.
“Pokud jste si mysleli, že po skončení ságy Čarodějova prstenu již není pro co žít, pak jste na omylu. Morgan Rice přichází s příslibem další vynikající série, kde nám umožňuje ponořit se do fantazie o skřítcích a dracích, chrabrosti, cti, kuráže, kouzla a víry ve vlastní osud. Morgan se znovu podařilo vykreslit silné postavy, které nás nutí je povzbuzovat na každé stránce….Dílo najde své místo v knihovnách všech příznivců dobře psané fantasy literatury.”
--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos (o knize Vzestup draků)
“ [Tato kniha] je úspěchem – hned od samotného začátku.... Je to mimořádná fantasy...a začíná, jak se očekává, bojem hlavního hrdiny, který hladce vpluje mezi širší okruh rytířů, draků, kouzlo a nestvůry, a také do svého osudu....Najdeme zde všechny požitky bujné fantasy, od vojáků a bitev, až k rozporu se sobě samými....Doporučená volba pro každého, kdo si umí vychutnat epické fantasy dílo, které je plné silných a věrohodných dospívajících hrdinů.”
--Midwest Book Review, D. Donovan, eBook Reviewer (o knize Vzestup draků)
“Kniha plná zápletek, kterou lze snadno přečíst za jeden víkend...Dobrý start slibné ságy.”
--San Francisco Book Review (o knize Vzestup draků)
Vzestup Statečných
(Králové a čarodějové—Kniha druhá)
