Kitabı oku: «Zrazená »

KAPITOLA DRUHÁ

Jak Kyle letěl ponad severní Manhattan, nikdy se necítil víc povzneseně. Za ním letěl Sergei, jeho poslušný voják a za ním stovky upírů, kteří se k nim přidali v průběhu cesty. Kyle teď měl legendární meč za pásem a nebylo potřeba říkat nic dalšího. Zlomyslní upíři z celého Východního pobřeží už slyšeli tyto novinky a jak Kyle letěl ponad nima, mnoho sabatů se k němu chtělo připojit. Věděli, že válka se blíží a Kylova reputace ho předcházela. Tito zištní upíři věděli, že kamkoliv směřuje, nemá v plánu nic dobrého. A oni chtěli být toho součástí.

Kyle cítil nadšení z rozrůstající se armády za ním a jak letěl ponad město, pocítil další příval sebevědomí. Sergei si při kradení meče a ubodání té dívky Caitlin počínal velmi dobře. Popravdě byl Kyle překvapený. Nikdy si nemyslel, že to Sergei v sobě má. Podcenil ho a jako odměnu se rozhodl, že ho nechá žít, protože si uvědomil, že je z něj dobrý pomocník. Obzvláště ho ohromilo, že mu Sergei odevzdal meč hned po opuštění Královy kaple. Ano, Sergei znal své místo. Kdyby v tom pokračoval, Kyle by ho dokonce mohl povýšit, mohl by mu dát jeho vlastní malou legii. Kyle nenáviděl většinu věcí na většině lidí, no jedna věc, kterou dokázal ocenit, byla věrnost.

Zvláště po tom, co mu udělal Sabat černého přílivu, jeho vlastní lidé. Po tisíciletích věrnosti ho Rexius, jejich vůdce, vyhodil, jako by byl nic, jako by ty tisíce let služby nic neznamenali. Všechno pro jeden malý omyl. Bylo to nepředstavitelné.

Kylův plán vyšel perfektně. Teď ovládal meč a nic-absolutně nic-se mu nemohlo postavit do cesty. Už brzy bude tím, kdo bude vést vojnu s lidskou rasou a s ostatními upířími rasami.

Jak Kyle pokračoval v cestě, teď ponad Harlem, zletěl blíže k zemi, použil svůj upíří zrak a přiblížil si dění tam dolů. Doširoka se zašklebil.

Jeho šíření moru opravdu fungovalo. Vládl tam chaos a zmatek. Ti patetickí malí lidé se honili každým směrem, řídili své automobily v protisměru jednosměrnými ulicemi, hádali se mezi sebou, plenili obchody. Viděl, že na většině lidí je poznat znaky nakažení morem. Také viděl mrtvoly nahromaděné na téměř každém rohu ulice. Tam dolů byl Armageddon. A nic ho nemohlo udělat šťastnějším.

Bylo jenom otázkou dní, než padne každý člověk ve městě. Tehdy dokáže Kyle se svými poskoky bez problémů odstranit ostatní. Budou se krmit tak, jak nikdy předtím. A zotročí zbytek lidské rasy.

Jedinou malou překážkou, která mu stála v cestě, byl Bílý Sabat, ti patetičtí upíři, kteří se krmili pouze zvířaty, ti, kteří si mysleli, že jsou lepší než kdokoliv jiný. Ano, budou se pokoušet. Ale jejich síla se s mečem nebude dát srovnat. Když se vypořádá s lidmi, pak je odstraní.

Jako první a nejdůležitější si vezme zpátky patřičné místo ve svém Sabatu. A udělá to brutálně. Rexius udělal jeho potrestáním obrovskou chybu, pomyslel si Kyle, když se natáhnul a cítil všechny tvrdnoucí jízvy na své tváři, jeho strašný osud, jeho trest za to, že nechal Caitlin vyklouznout. Rexius zaplatí za každou jednu z Kylových jizev. Rexius byl silný, no teď, s mečem, byla Kylova síla ještě větší. Kyle si oddechne až uvidí Rexiuse ležet mrtvého, ve svých vlastních rukách a sám se prohlásí za nového vůdce. Při pomyšlení na to se Kyle široce usmál. Vůdce. Po všech těch tisících let. Bylo to něco, co si zasloužil. Byl to jeho osud.

Kyle a jeho muži letěli a letěli, ponad Central Park, ponad Midtown, ponad Union Square, ponad Greenwich Village…a nakonec přišli k parku při Městské Radnici.

Kyle elegantně sestoupil, přistál na nohy a dav teď už stovek upírů přistál za ním. Kylova armáda se rozrostla víc, jak doufal. Jak skvělý návrat, pomyslel si.

Kyle se chystal zamířit k bránám Městské Radnice, rozbít dveře a začít válku, když si periferním viděním něčeho všiml. Něčeho, co ho rozrušovalo.

Kyle použil své vidění, přiblížil si pohled přes několik bloků a podíval se zblízka na zmatek před Brooklynským mostem. Stovky aut byly v provozu zaseknuté jedno o druhé a shromážděné před mostem. Všichni se chtěli dostat pryč.

Ale most byl uzavřený. Cestu blokovalo několik vojenských tanků a náklaďáků, na kterých vrcholu seděli desítky vojáků se zbraněmi namířenými na dav lidí. Očividně nikdo nemohl opustit ostrov Manhattan. Armáda určitě nechtěla, aby se nákaza rozšířila dál. Pravděpodobně uzavřeli všechny mosty a tunely.

Na jedné straně to bylo přesně to, co Kyle chtěl: zjednodušilo mu to život, když budou všichni lidé uvězněni na Manhattanu, bude je moct jednodušeji zabít.

No na druhé straně, teď, když to na vlastní oči viděl, zvedal se mu z toho žaludek. Nenáviděl autority-jakéhokoliv druhu. A to zahrnovalo i armádu. Téměř sympatizoval s davy lidí, kteří se snažili dostat z ostrova pryč. Byli zastaveni autoritami. Kylovi vřela krev v žilách, když na to pomyslel.

V tu samou chvíli dostal nápad. Proč nevypustit nějaké lidi z ostrova? Vlastně by to jenom posloužilo jeho záměru. Rozšířili by nákazu dál. Pro začátek do Brooklynu. Ano, to by bylo velmi příhodné.

Kyle náhle vyskočil zpátky do vzduchu a letěl směrem k Brooklynskému mostu. Jeho stopy okamžitě následovaly stovky upírů.

Dobře, pomyslel si. Byli věrní a poslušní a neptali se žádné otázky. To bude opravdu velmi dobrá armáda.

Kyle přistál při Brooklynském mostě, vystoupil na kapotu auta a stovky upírů přistáli na autech za ním.

Najednou se rozezněly klaksony. Zdálo se, že lidem se nelíbí, když jim někdo stoupá na auto.

Kyla zalila nová vlna vzteku, když pomyslel na nevděk těchto patetických lidí, kteří troubí, i když on jim přišel pomoct.

Jak stál na kapotě Saab SUV, které na něj troubilo, zastavil se. Chystal se seskočit dolů a vypořádat se s armádou, no místo toho se pomalu otočil a přes čelní sklo se podíval dovnitř, kde na něj civěla rodina.

Byla to typická zazobaná rodinka. Na předních sedadlech seděl manžel a manželka, čtyřidsátníci, a za nimi jejich dvě děti. Muž otevřel okno, natáhl se a zamával pěstí na Kyla.

“Jdi do prdele z mé kapoty!” křičel muž.

Kyle, stojící na kapotě, poklekl na jedno koleno, natáhl se a vrazil pěstí do čelního okna. Chytil muže za jeho límec a jedním pohybem ho přímo přes čelní sklo strhl k sobě. Sklo se všude rozsypalo, zatímco křik mužovy manželky a dětí se ozýval do noci.

Kyle stál na kapotě, šklebil se, držel muže vysoko nad svou hlavou.

Muž naříkal, křičel a hlavu měl pokrytou krví z rozbitého skla.

Kyle se natáhl a se širokým úsměvem hodil muže vzduchem jako papírové letadélko. Muž pokračoval v letu ještě několik dlouhých metrů a přistál někde vzadu v provozu, na kapotě nějakého jiného auta. Mrtvý, doufal Kyle.

Kyle se vrátil k práci. Seskočil z auta a běžel směrem k velkým tankům, které blokovali most. Za sebou cítil stovky svých poskoků, kteří ho následovali.

Jak se Kyle přibližoval, všichni vojáci spozorněli. Několik z nich zvedlo své zbraně a namířilo je na něho.

Byl tam okruh, kde nebyly žádní lidé nebo auta, dobrých sto stop od tanků, a nezdálo se, že by měl někdo odvahu do něj vstoupit..

Ale Kyle spokojeně překročil linii a kráčel přímo do otevřeného prostoru, přímo směrem k tankům.

“Stůjte!” křičel voják do megafonu. “Už se NEPŘIBLIŽUJTE! BUDEME střílet!”

Jak se Kyle přibližoval k tankům, široce se usmál. “Řekl jsem STŮJTE!” zakřičel znovu voják. “Toto je vaše POSLEDNÍ varování! Je zákaz vycházení. Máme příkaz střílet v noci na kohokoliv!”

Kyle se šklebil ještě víc.

“Tohle je má noc,” odpověděl.

Kyle pokračoval směrem k nim a najednou začali střílet. Desítky a desítky vojáků stříleli ze svých zbraní přímo na Kyla a jeho muže.

Kyle cítil bolest ze všech kulek, které se od něho odráželi. Jedna po druhé se odráželi od jeho hrudě, ramen, hlavy a nohou. Byly jako kapky deště, no silnější. Usmál se při pomyšlení na ty patetické lidské zbraně.

Kyle viděl zděšené výrazy na tvářích vojáků, když si začali uvědomovat, že ho to ani nevyvedlo z míry. Očividně nedokázali pochopit, jak vůbec může ještě chodit. Nebo taky kdokoliv z jeho následovníků.

Ale neměli čas na reakci. Kyle přišel k nejbližšímu tanku, vešel pod něj, oběma rukami jej chytil a pomocí superlidské síly zvedl vysoko nad hlavu. S tankem nad hlavou přešel několik stop a přišel ke zábradlí na mostě. Několik vojáků mezitím z tanku spadlo. Ale desítky dalších se ho drželi, zachyceni o kovové části a snažili se vydržet za každou cenu.

Velký omyl.

Kyle udělal tři rychlé kroky a hodil tank co nejdále to jen šlo.

Tank letěl vzduchem několik desítek stop a trhal okraj zábradlí.

Nesl se ponad Brooklynský most, klesal dolů stovky stop směrem k řece. Tank se otáčel a otáčel a vojáci křičeli, když z něj postupně vypadávali. Nakonec s obrovským šplíchnutím přistál ve vodě.

Ucpaný provoz najednou ožil. Bez jakéhokoliv zaváhání znepokojení Newyorčané šlápli na plyn a jejich auta letěli přes nově otevřenou cestu přes most. V průběhu vteřin mizeli z Manhattanu stovky aut. Kyle se mezitím díval na jejich tváře a viděl, že někteří z nich už byli nakaženi.

Kyle se zašklebil. Toto bude krásná noc.