Kitabı oku: «Navždy Pryč », sayfa 15
Slyšela, jak se muž směje, a ten smích jí nebyl známý. Její myšlenky byly beznadějně zmatené. Nebyl to hlas Petersona, v té tmě tak krutý a výsměšný. A kde je jeho pochodeň? Proč je všechno tak jiné?
V myšlenkách pátrala po pravdě o její situaci.
To není Peterson, řekla si. To je Dirk Monroe.
Sama sobě zašeptala, “Jedna zrůda po druhé.”
Tato zrůda měla v úmyslu ji zabít.
Šmátrala po zemi. Kde má svou zbraň?
Muž se k ní přiblížil, jednou rukou se rozmáchl s páčidlem a to prosvištělo vzduchem. Riley se napůl postavila předtím, než rána dopadla na její rameno a znovu ji srazila. Připravila se na další ránu, ale pak zaslechla, jak páčidlo spadlo na zem.
Něco bylo omotáno okolo její levé nohy a tahalo ji. Omotal jí kolem nohy provaz a pomalu ji táhl po zemi, skrze odpadky a směrem k rouře uprostřed místnosti. To bylo to místo, kde čtyři ženy již trpěly a zemřely.
Riley se snažila sondovat ve svých myšlenkách. Nevypátral si ji, ani nevybral. Nikdy ji neviděl, kupovat si jednu z těch panenek, které tak hluboce nenáviděl. Ale i tak měl v úmyslu vychutnat si co nejvíce její příchod. Chystal se zmocnit se své další oběti. Byl odhodlaný ji nechat trpět. Zemře v bolestech.
I tak Riley zahlédla záblesk nezadržitelné spravedlnosti. Bill a tým zde brzy budou. Co bude Dirk dělat, až se FBI dostane do domu? Samozřejmě ji okamžitě zabije. Nikdy nedovolí, aby byla zachráněná. Ale i tak je odsouzený k záhubě.
Ale proč musí být Riley jeho poslední obětí? Viděla tváře lidí, které milovala – April, Billa – dokonce svého otce. Nyní Riley věděla, že s ním sdílí tvrdohlavé spojení temné moudrosti, pochopení nekonečného zla v tomto světě. Pomyslela na práci, pro kterou každý den žila a pomalu se v ní zrodilo nové odhodlání. Nenechá ho, aby se jí tak snadno zmocnil. Zemře podle svých představ, ne podle těch jeho.
Zašmátrala rukama po zemi. Našla něco tvrdého – nebyla to součást panenky, ale něco tvrdého a ostrého. Uchopila rukojeť nože. Jistě to byl tentýž nůž, který použil na čtyři ženy.
Čas se zpomalil na šnečí tempo. Uvědomila si, že Dirk právě obmotal provaz kolem středové roury. Nyní k ní táhl její nohu.
Byl otočený zády k ní, příliš jistý, že už je poražená. Jeho mysl se zaobírala přivazováním k rouře – a na to, co s ní potom bude dělat.
Jeho nepozornost poskytla Riley příležitost a jediný okamžik ještě před tím, než se k ní zase otočí. Stále ležící na břiše, vyzvedla své tělo do sedu. On si toho všiml a začal se otáčet, ale ona se pohnula rychleji. Vsunula pod sebe svou pravou, volnou nohu, potom se zvedla, aby se s ním utkala.
Vrazila mu nůž do žaludku, potom ho vytáhla a znovu a znovu ho bodala. Slyšela, jak vykřikl a sténal. Šíleně ho bodala, dokud neomdlela.
Kapitola 35
Riley otevřela oči. Celé její tělo bolelo, obzvlášť její ramena a hlava. Billův obličej zastřel její výhled. Zdálo se jí to?
“Bille?” zeptala se.
On se usmál, vypadal, že se mu ulevilo. U její hlavy držel něco měkkého, zastavoval proud krve.
“Vítej zpět,” řekl.
Riley si uvědomila, že je stále v místnosti, post je nablízku. Zachvátila ji chvilková panika.
“Kde je Dirk?” zeptala se.
“Mrtvý,” řekl Bill. “Dopřála jsi mu to, co si zasloužil.”
Riley stále přemýšlela nad tím, jestli se jí to zdá.
“Musím ho vidět,” zalapala po dechu. Podařilo se jí otočit hlavou. Viděla Dirka, nataženého na podlaze obličejem dolů, v kaluži vlastní krve. Oči měl otevřené. Nemrkal.
Bill otočil její hlavu zpět k sobě.
“Snaž se nehýbat,” řekl. “Jsi hodně zraněná. Budeš v pořádku. Ale ztratila jsi spoustu krve.”
Motání hlavy a pocit na zvracení jí říkal, že má Bill pravdu. Podařilo se jí zašeptat pět slov ještě předtím, než znovu ztratila vědomí.
“Jednu zrůdu po druhé.”
Kapitola 36
Zvláštní Agent Brent Meredith uzavřel tlustou obálku, nacpanou fotografiemi a reporty se zprávou o uspokojujícím ukončení. Riley cítila stejné uspokojení a byla si jistá, že Bill a Flores také. Všichni seděli u konferenčního stolu na Oddělení behaviorální analýzy. Kdyby Riley nebyla zafačovaná a všechno jí nebolelo, ten okamžik by byl dokonalý.
“Takže Dirkova matka chtěla dceru místo syna,” řekl Meredith. “Pokusila se z něj udělat jižanskou krásku. To byl pravděpodobně vrchol ledovce. Bůh ví, co dalšího si jako dítě prožil.”
Bill se na židli opřel.
“Nedopřávejme mu příliš mnoho pochopení,” řekl. “Ne každý s ubohým dětstvím se vyklube ve vražedného sadistu. Byla to jeho vlastní volba.”
Meredith a Flores souhlasně pokývali.
“Ale ví někdo, co se stalo s matkou Dirka?” zeptala se Riley.
“V záznamu je, že zemřela před pěti lety,” řekl Flores. “Jeho otec zmizel dávno předtím, když byl Dirk ještě dítě.”
Ve skupině se rozhostilo pochmurné ticho. Riley přesně chápala, co to znamenalo. Byla v přítomnosti tří lidí, jejichž životy byly obětovány ničení ďábla. Dokonce i v jejich uspokojení nad nimi stále, jako strašák visel přízrak ďábla, a vidina další a další práce. Nikdy to neskončí. Pro ně ne.
Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Carl Walder. Byl samý úsměv.
“Dobrá práce,” řekl. Po povrchu stolu k Riley sklouzl zbraň a odznak. “Tyhle patří tobě.”
Riley se otráveně usmála. Walder se nechystal omluvit, a už vůbec ne přiznat vlastní chybu. Ale no co. Riley stejně nevěděla, jak by reagovala, kdyby se skutečně omluvil. Pravděpodobně ne s vděkem.
“Mimochodem, Riley,” řekl Walder. “Dnes ráno mi volal Senátor a posílá vám přání brzkého uzdravení a své díky. Zdá se, že má o vás velmi dobré mínění.”
Riley nyní musela potlačit pobavení. Byla si jistá, že ten telefonát byl tím důvodem, proč jí Walder vracel její zbraň a odznak. Vzpomněla si na jednu z posledních věcí, kterou jí Newbrough řekl.
“Nejsi ničí pejsánek.”
Totéž ale nikdy nemohlo být vysloveno o Carlu Walderovi.
“Brzy se zastavte v mé kanceláři,” řekl Walder. “Promluvíme si o povýšení. Možná o administrativní pozici. Zasloužíte si ji.”
Walder bez dalšího slova odešel. Riley zaslechla, jak její společníci vydechli a všichni si oddechli, že byl tak rychle pryč.
“Měla bys o tom přemýšlet, Riley,” řekl Meredith.
Riley se potlačovaně zasmála.
“Opravdu si mě dokážete představit v administrativní pozici?”
Meredith pokrčil rameny.
“Udělala jsi víc, než co bylo potřeba. Provedla si víc práce v terénu, než většina agentů za celý jejich život. Možná by ses měla stát instruktorkou. Byla bys úžasná v trénování agentů, s tou svojí zkušeností a prozíravostí. Co myslíš?”
Riley o tom popřemýšlela. Co by ale učila mladé agenty? Její instinkt bylo vše, co měla, a podle ní nemohl být instinkt naučen. Nebylo možné naučit lidi, aby následovali svůj instinkt. Buďto to v sobě měli nebo ne.
A kromě toho, chtěla vlastně, aby někdo měl takovou intuici jako ona? Díky vlastním myšlenkám žila v přílišné hrůze, pronásledovaná svou schopností zmocnit se ďáblovy mysli. S tím se nežilo snadno.
“Díky,” řekla Riley, “ale já to mám ráda tam, kde jsem.”
Meredith pokýval a vstal ze židle. “Dobře, tak to pro dnešek uzavřeme. Odpočiňte si, parto.”
Setkání se rozpustilo a Riley a Bill se ocitli, jak spolu v tichosti kráčí chodbou. Odešli z budovy a posadili se spolu venku na lavičce. Uběhlo několik minut. Zdálo se, že žádný z nich neví, co říci. Bylo toho příliš mnoho.
“Bille,” pozorně se zeptala, “myslíš si, že my dva můžeme být znovu partneři?”
Po odmlčení Bill řekl, “Co si myslíš ty?”
Oba se otočili a podívali se vzájemně do očí. Riley v Billově obličeji spatřila bolest. Ta jizva, kterou mu způsobila během svého opilého telefonátu, se stále ještě nezahojila. Bude to trvat dlouho.
Ale ještě tušila něco dalšího – něco, co už byla dlouho pravda, ale co si předtím nikdy nedovolila přiznat. Její vztah k Billovi bal tak intenzivní a silný a téměř určitě pociťoval totéž. Už to nebylo tajemství, které by si mohli ponechat jen sami pro sebe. Nebylo možné, vrátit se ke starému způsobu fungování.
Jejich partnerství bylo u konce. Oba to věděli. Ani jeden z nich to nemusel říci nahlas.
“Jdi domů, Bille,” řekla jemně Riley. “Pokus se dát to znovu dohromady se svou ženou. Musíte myslet na děti.”
“To udělám,” řekl Bill. “Ale doufám, že tě neztratím – mám na mysli přátelství.”
Riley mu poklepala na ruku a usmála se.
“To se nestane,” řekla.
Oba vstali z lavičky a rozešli se ke svým vozům.
*
“Na co myslíš, Mami?” zeptala se April.
Riley a April seděly v obývacím pokoji a dlouho do noci se dívaly na televizi. Ten večer Riley řekla April o tom, co se stalo – nebo alespoň vše, co cítila, že jí může říct.
Riley se rozmýšlela předtím, než odpověděla April na otázku. Ale věděla, že to musí říci nahlas. A kromě toho už to April stejně věděla. Nebylo to tajemství. Jen to bylo něco, co Riley nemohla setřást z mysli.
“Dnes jsem zabila muže,” řekla Riley.
April se na ní podívala s láskou a starostlivostí.
“Já vím,” řekla. “Jaký je to pocit?”
“Je těžké to popsat slovy,” řekla Riley. “Je to strašné. Je to něco, co nikdo nemá právo udělat – skutečně ne. Ale někdy je to jediný možný způsob.”
Riley se odmlčela. “Cítím ještě něco jiného,” řekla. “Nejsem si jistá, jestli bych to měla vyslovit.”
April se tiše zasmála. “Já myslela, že už si nebudeme hrát na tichou domácnost, Mami.”
Riley se připravila a pak řekla, “Cítím se naživu. Bože, smiluj se, mám pocit, že jsem kvůli tomu naživu. A teď kdykoli nějaká žena vstoupí do obchodu Madeline a koupí si panenku, už nikdy nebude v nebezpečí. Jsem prostě … no, jsem za to šťastná. Jsem ráda, že jsem jí to mohla dopřát, i když se to nikdy nedozví.”
Riley zmáčkla April ruku.
“Je pozdě a ty máš zítra školu,” řekla.
April políbila svou matku na tvář.
“Dobrou noc, Mami,” řekla a pak odešla do své ložnice.
Riley pocítila novou vlnu bolesti a vyčerpání. Uvědomila si, že bude lepší, když si půjde lehnout nebo usne přímo tady na gauči.
Zvedla se a šla směrem ke své ložnici. Už měla na sobě župan a neobtěžovala se zastavit v koupelně, aby si vyčistila zuby. Jen chtěla jít přímo do postele.
Když vstoupila do ložnice a rozsvítila světlo, něčeho si okamžitě všimla. Srdce jí poskočilo.
Na posteli bylo něco pohozeného.
Byla to hrstka malých kamínků.
NYNÍ K DOSTÁNÍ!
Záhada Riley Paige—kniha č. 2
V severní části New Yorku jsou vražděny ženy, jejich těla jsou záhadně nacházena visící v řetězech. Je přivoláno FBI, kvůli bizarní povaze vražd – a nedostatku stop – existuje jen jediný agent, na koho se lze obrátit: Zvláštní Agentka Riley Paige.
Riley, stále zmatená ze svého posledního případu, se zdráhá převzít nový případ, protože je stále přesvědčena, že poslední sériový vrah je stále na svobodě a sleduje ji. Ví ale, že její schopnost vstoupit do mysli sériového vraha a její obsesivní povaha, jsou potřeba k tomu, aby byl tento případ rozluštěn a prostě to nemůže odmítnout – dokonce i kdyby pro to měla obětovat vše.
Hledání Riley zavede hluboko do vrahovy pomýlené mysli, protože ji přivede do sirotčinců, psychiatrických léčeben, vězení, ve vší snaze pochopit míru jeho psychózy. Uvědomí si, že stojí před skutečným psychopatem a že není času nazbyt předtím, než znovu udeří. V sázce je její vlastní zaměstnání, její vlastní rodina se stala terčem a její křehká psychika se hroutí, možná je toho na ni příliš – ale už je příliš pozdě.
Temný psychologický thriller, ze kterého se napjatým očekáváním rozbuší srdce, NAVŽDY PRYČ je knihou č. 2 ze strhující nové série – s oblíbenou novou postavou – která vás přinutí otáčet stránky dlouho do noci.
Kniha č. 3 ze série Riley Paige bude brzy k dostání.
Záhada Riley Paige—kniha č. 2
Blake Pierce
Blake Pierce je autorem nejprodávanější mystery série RILEY PAGE, která obsahuje tajuplné thrillery, plné napětí, NAVŽDY PRYČ (kniha č. 1), POSEDLOST (kniha č. 2) a TOUŽENÍ (kniha č. 3).
Zapálený čtenář a celoživotní fanoušek mystery a thriller žánrů, Blake, se zajímá o názory svých čtenářů, a tak ho neváhejte kontaktovat na stránkách www.blakepierceauthor.com, abyste se dověděli více a byli s ním v kontaktu.
KNIHY OD AUTORA BLAKE PIERCE
RILEY PAIGE MYSTERY SÉRIE
NAVŽDY PRYČ (kniha č. 1)
POSEDLOST (kniha č. 2)
TOUŽENÍ (kniha č. 3)
