Kitabı oku: «Menší prózy», sayfa 12

ÚTRŽKY

“Proč se díváte na tu střechu?”

“Já mám takovou hrůzu, že se ten pokryvač zřítí, a on, chlap mizerná, pořád ne a ne spadnout!”

Upřímnost: Já nikoho nepomlouvám, já jenom říkám, co si myslím.

Kobylka není egyptskou ranou; egyptskou ranou jsou teprve kobylky, protože jich je mnoho. Podobně je tomu s hlupáky.

Mistr řemesla: Pracuju, abych se uživil; ale jaká to je důkladná práce! jaký důkladný život!

“Jsem stoprocentně přesvědčen…” – Pane, nemohl byste něco slevit?

Myšlenka Kaifášova: To bych rád věděl, od koho a kolik tenhle Nazaretský za to dostal zaplaceno.

Solidarita: Můj bratránek je padouch; ale řekne-li to o něm někdo jiný, urazí tím čest naší rodiny.

Nacionalista: Vem čert národ; nám jde jen o jeho prestiž.

Národní hospodář: Dnešní poměry jsou dezolátní proto, že se neřídily mou teorií.

Kritik: Kritizovat, to je usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to dovedl.

Jedna z největších civilizačních pohrom: učený hlupák.

I revolučnost má své pedanty.

Naše řeč je moudrá: dělá zásadní rozdíl mezi “jsem přesvědčen” a “přesvědčil jsem se”.

Raději být poslušen drába než fráze.

V debatě: Co mi je po pravdě, když ji nemám já?

Zásada náboženská: Kdo není se mnou, je proti mně. Zásada politická: Kdo není se mnou, je lump.

Jen malí lidé se perou o prestiž; velcí jej mají.

Věk strojů: nahradit cíl rychlostí.

Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí!

Boj stvořila příroda, nenávist vynašel člověk.

Já už se měnit nebudu, řekl pařez.

BAJKY. Dřívko na vodě

Mně bude takový pstruh povídat, jak se má plovat! Takový nedouk! Vždyť on plove proti proudu!

Jepice

Stoletá želva! Jak může být někdo tak strašně zaostalý!

Ponrava

Zima? To jsem už dávno překonala!

Myš

Hm, ptáci. Takový přežitek! Nechápu, jak může být někdo ptákem.

Vrabec

Že má skřivan pravdu? Vyloučeno. Pravda je jen jedna, a to vrabčí.

Hlemýžď

Například přímka je nesprávná, jelikož to není spirála.

Kapr

Žádný živý tvor nemůže žít ve vzduchu.

Opuka

My opuka neuznáváme žádný křemen.

Kopřiva

Že je ta zahrada zpustlá? Ani bych neřekla.

Moucha

Vidíte ty mušince na rámu obrazu? To je mé dílo, pane. Také já jsem malíř.

Figurka na chladiči

To já řídím vůz. Já vedu.

Dým

Vy všichni jste otroci hmoty. Jen já jsem volný. Já a oblaka.

Housenka kompetentní

Botanika? To je můj obor.

Oblásek

Dopracoval jsem se vnitřně až k tomu, být obláskem.

Osel

Fuj! Taková vážná doba, a třešeň se nestydí kvést!

Jeden v mraveništi

Už to mám. Požadavek dvacátého století je kolektivnost.

Blecha v psím kožiše

Ale prohnali jsme toho sousedova Vořecha, co?

Ploštice

Abyste věděli, já páchnu jménem všech ploštic.

Suchý list

Příkaz doby? To známe: ševelit ve větru.

Pápěrka ve větru

Z cesty, teď letíme my!

Prádlo na provaze

Já jsem prapor a vlaju! Za mnou! Do boje!

Trus

Jsem nerost? Jsem živočich? Jaký životní problém!

Uschlé bláto

Jen tvrdý kámen obstojí. Já jsem totiž kámen.

Tlení

Také já jdu s dobou.

BAJKY. Thersites

Hurá, hurá, my Řekové jsme to vyhráli!

Efialtes

Ale že jsem to zavařil tomu ničemovi Leonidovi!

Soused

Je to zbabělec a zrádce, tenhle Archimédes! Na naše město útočí nepřítel, a on si kreslí své kruhy!

Kato státník

Cože? Hlad? Bída? Neúroda? To nic není. Především musí být zničeno Kartágo.

Ananiáš

Že chtěl spasit svět, proč ne; ale neměl si to rozházet s farizey.

Nero

Pronásledování křesťanů je lež. My jen vyvracíme jejich světový názor.

Attila

Také my jsme přišli spasit svět.

Boleslav Ukrutný

… Byla to politická nutnost.

Džingischán

Jen palte a řežte! Vždyť jde o velikost Tatarstva.

Musulmani

Ano, ale my bojujeme ve jménu božím.

Současník

Má-li Hus pravdu? Já vám řeknu: jeho taktika není správná.

Jiný současník

Kdo? Nějaký Galilei? Říká, že se Země točí kolem Slunce? Hm, to já mám vážnější starosti.

Po noci bartolomějské

Uf!… Obnovili jsme v národě jednotu ducha.

Koniáš

Vzdělání? Pane, co já jsem toho přečetl!

Conquistador

Ty víš, dobrotivý Bože, že nelidskost je mi cizí. Ale Aztékové ovšem nejsou lidé.

Negři

Spálili jsme vesnici Twi. Naše válečné bubny jsou naplněny věčnou slávou. Naše vítězství je nový list v dějinách světa.

Nad padlým nepřítelem

To on začal. Nemusel se bránit, a byl pokoj.

Olupovač padlých

Jen žádnou slabošskou humanitu! Válka je válka.

Hlášení

Obyvatelé pobiti a město spáleno v naprostém pořádku a kázni.

Vůdce

Bijeme se za vznešenou ideu: za své vítězství.

Vojevůdce

Hubu držet, moji hrdinové!

Tyran

Vy pakáži, já jsem z vás udělal slavný národ!

Diktátor

Dosáhl jsem jednomyslnosti. Všichni musí poslouchat.

Ještě diktátor

Vzal jsem jim svobodu, ale zato jsem jim vdechl sebevědomí.

BAJKY. Nepřítel

Kočka: Můj největší nepřítel je pes.

Pes: Můj také.

Morálka šelem

Jsou jen dva druhy tvorů: nepřátelé a konkurenti.

Lví škola

Když se jdeš nažrat, říká se tomu právo silnějšího nebo otázka lví cti.

Mravenec

Já neválčím. To válčí mraveniště.

Zmije

Já? Já chci mít jenom svůj pokoj.

Babočka

Ta drzost! Co si takový pouhý bělásek dovoluje!

Rorýs

Ty smradlavé, mizerné, méněcenné vlaštovky!

Vůl

Tak si říkám, k čemu jsou vlastně na světě jeleni.

Tyčky v plotě

Hele, ty hloupé stromy: samé větve a žádný pořádek.

Kůl v plotě

Ticho, tyčky! Plot jsem já.

Střep v záhoně

Já, já mám být pohromadě s tou špinavou hlínou? Holenku, na to jsem příliš dobrý.

Patník

Slunce? Takový flákač! Pořád musí rejdit… Žádné pevné stanovisko.

Ploštice

Každý má svůj životní názor. Já například smrdím.

Cihla

Já vím nejlíp, jak by mělo všechno vypadat. Pravoúhle.

Kravinec

Plesk! Tak, teď jsem plně rozvinul svou osobnost.

Stoka

Já vím, že nejsem veletok. Ale zato ta niternost!

Zrcadlo

Už to mám. Svět je jenom má představa. Mimo mne není nic.

Hodiny

My nejdeme špatně, my jdeme napřed. My ukazujeme budoucnost.

Katastrofální moucha

Dny se krátí… Běda, to bude konec světa!

Vrabec a světová situace

Nikde žádný koňský trus… Kam takhle ten svět dospěje!

Smetiště

Koukejte, jak rostu! To je životní síla, co?

Zrození jepice

Hleďte, hleďte, já jsem vynalezla život!

Balvan

Jaro? Hm, to přejde. Co já jsem viděl jar, a nebylo to k ničemu.

Dnešek

I já budu jednou slavná minulost.

BAJKY. Kritik

Nač bych se díval, jaký svět je? Mně stačí vědět, jaký by měl být.

Prorok v únoru

Musíme se připravit na dobu zimy.

Kritická ropucha

Říkám, had by neměl být neúměrně dlouhý.

Želva

Pročže já neskáču jako žába? Ze zásady.

Koza na provaze

Jak je ten svět malý!

Moucha na okně

Už vím, kde jsou hranice skutečnosti.

Zrcadlo

Člověk je jen má představa.

Rozbitý hrnec

Svět není k ničemu. Marnost nad marnost.

Jepice

Dějiny? To mně nic neříká.

Pavouk v síti

Čekat je také dřina.

Pulec a povodeň

Hurá, my pulci jsme zatopili celý svět!

Uschlá větev

Udělala jsem se pro sebe.

Bláto

To jsme to tu čistě opláchly, my mraky!

Stožár

To je ten nejvyšší stupeň vývoje: žádné kořeny, žádné větve, žádné listy.

Civilizovaná krysa

Dejte mi pokoj s vesnicí. Vždyť tam ani nejsou kanály.

Strom ve městě

Já vedu. Já jsem první ze všech zrezavěl a opadal.

Kukla

Slyšte, nastal věk kukel!

Generace

Místo pro nás mladé! Na jak dlouho? Aspoň na padesát let!

Vůdce

Všichni za mnou, a já vás vyvedu z listopadu do prosince.

Ovce

Ať mě zabijí, jen když mě vedou.

Otrok

Já bych ledacos dovedl, jen kdyby mně to někdo poručil.

Hnědý mravenec

Svoboda mravencům! Celý svět mravencům! Ovšem nesmějí to být mravenci černí.

Diktátor

Dal jsem svému národu víru. Víru v prapor.

Vlk

Mír je, když nikdo nehoní nás vlky.

Hyena

Kuš! My lvové neznáme sentimentality.

BAJKY. Zásadní rozpory

Šofér: Ten chlap pěší se motá jako ovce.

Chodec: Ten pacholek šoférská jede jako blázen.

Králikář

Se divím, jak může být někdo holubářem.

Pesimista

Že přijde jaro? Člověče, vy jste optimista!

Národní hospodářství

Kolomazník: Já vím, proč přišla na svět bída. Protože se neprodává kolomaz.

Vápeník: Ba ne. Protože vápno kleslo v ceně.

Lidumil

Jakápak bída! Právě jsem dal jednomu žebrákovi deset halířů.

Kapitalismus

Já to nedělám pro sebe, ale pro peníze.

Činitel

To by tak hrálo, aby někdo jiný chtěl něco dělat v oboru, ve kterém já pracuju z lásky k věci!

Odkaz

Co nemůžeš udělati sám, pokaz to aspoň tomu druhému!

Láska k národu

Jen naše strana ctí náš veliký a hrdinný národ. Všichni ostatní jsou samí zrádci, zbabělci, zaprodanci a padouši.

Státník

Prospěch státu? To je buď to, co prospívá nám, nebo to, co škodí těm druhým.

Militarista

Válka je čistě vnitřní záležitost. Účel války je, aby si národ uvědomil svou sílu.

Řeč k vojákům

Neříká se i lidé na druhé straně. Říká se buď nepřátelé, nebo zločinci.

Demagog

Ta hloupá luza si myslí, že ji vedu, a zatím ona vede mne.

Vůdce

Přírodní síly budou od nynějška podřízeny mně. Nařizuju všem tělesům kolmý pád!

Autoritativní vláda

Poroučím vám, co chci, ale poroučím, protože vy chcete.

Tyran a filozofové

Já budu dělat činy a vy pro ně budete hledat zdůvodnění.

Dervišové

Byl nám seslán od Alláha, aby nás vedl.

Davy

Proč mu voláme slávu? Protože jeho sláva je naše sláva.

Otrok

Poslouchat, to znamená mít podíl na moci svého pána.

Jeden z usměrněných

To je báječný pocit, že také já jsem MY.

Občanská válka

Jen do nich palte! Legální je ta strana, která má kanóny.

Šlechetný vítěz

Já se nemstím. Když jsem ho odstřelil, odpustil jsem mu, že se bránil.

Olupovač padlých

Sláva! My jsme to vyhráli!

Mistr popravčí

A o mně nikdo neřekne, že jsem hrdina.

BAJKY Z LET BUDOUCÍCH

(Jeden inženýr psal, že by se skály v okolí Prahy hodily k vybudování podzemních krytů pro pražské obyvatelstvo.)

Budoucí urbanismus

Šdyž se pováží, že někdejší lidstvo stavělo své příbytky nad zemí! Jaké to byly primitivní doby!

Stavební komise

Vaše jeskyně je zdravotně závadná. Vniká do ní vzduch.

Věda

…tehdy se ještě učilo, že atmosféra Země je složena z kyslíku, vodíku, dusíku a vzácných plynů.

Hrozné! Taková nevědomost!

Morálka

Ukazovat tvář je necudné. Žádné slušné děvče nesmí nikdo vidět bez plynové masky.

Matka

Co to váš kluk provedl?

Ale, málem by byl, uličník, vylezl na povrch země!

Dítě

Mami, co to je, “ty modravé hory”?

Čtenář

Čemu se tak směješ?

Ale tadyhle čtu ve staré knize nějaké líčení přírody.

Domácí pán

Nezaplatíte-li činži do týdne, vyhodím vás z toho suterénu na slunce.

Přepych

Člověče, to ti je luxus! Oni si dali ve své jeskyni udělat umělé krápníky!

Stěhování

Mně doktor nařídil změnu vzduchu. Tak hledám jeskyni někde v permském útvaru.

Závist

Copak ten! Ten dostal z protekce kvartýr ve vinohradském tunelu.

Kanalizace

Že ti hloupí lidé dřív stavěli tak úzké chodby!

Ideální byt

A krysy tu nemáte?

Kdepak! Tady by přece žádná krysa nevydržela.

Rozdíly

Nejlepší bydlení je ve vápenci. Žula je trochu studená a tmavá.

Mladá paní

A postavíme si pod zemí verandičku, kde budu pěstovat v květináčích plíseň a houbu.

Sousedky

To je hrozné. Vzduchu zase přidražilo.

Vzpomínka

Tak už je tomu rok, co jsme nebožtíka tatínka pochovali na povrch země.

Jeskynní lidé

Koukej, já jsem tady vyhrabal nějaké prastaré ohniště.

Ale jdi! Že by už někdy dřív bývali lidé na tak vysokém stupni kultury, aby bydleli v jeskyních?

Potápěči

Ženo, podej mi skafandr; já se jdu vynořit.

Pomník

K čemu to bude, tahle šachta?

Tam bude slavnostně zasypán podzemní pomník našeho Vůdce.

Chlapec

Tati, co je to mír?

Nevím. Neptej se mne na takové hlouposti.

Mýtus

Že se někdy žilo nahoře na zemi? To jsou pohádky. Vědecky je to nesmysl.

Roku 2200

Nerezavějící pazourkové nástroje, to je ten největší novodobý vynález.

Roku 2500

… vrátil se a tvrdí, že se tam nahoře, na povrchu země, může docela dobře dýchat.

Dejme tomu, že může; ale co tam, člověče?

BENCHANAN

Ananiáš

Ptáte se, Benchanane, je-li vinen. To máte tak: já jsem ho neodsoudil na smrt, poslal jsem ho jenom ke Kaifášovi. Ať vám řekne Kaifáš, jakou vinu na něm našel. Já osobně s tím nemám co dělat.

Jsem starý praktik, Benchanane, a řeknu vám to docela otevřeně. Myslím, že jeho učení mělo tu a tam dobré jádro. Ten člověk měl mnoho pravdy, Benchanane, a myslel to poctivě; ale jeho taktika byla špatná. Takhle to nemohl nikdy vyhrát. Měl to raději napsat a vydat v knize. Lidé by tu knihu četli a řekli by, to je slabá kniha, není v ní nic nového a kdesi cosi, jak už se tak o knihách mluví. Ale po čase by to nebo ono začali psát jiní a po nich zase jiní, nu, a aspoň něco by se ujalo. Ne všecko, ne celé učení, ale to přece rozumný člověk ani nežádá. Stačí, když prosadí aspoň jednu nebo dvě své myšlenky. Tak se to dělá, milý Benchanane, a jinak to nejde, chceme-li napravovat svět. S tím se musí trpělivě a polehoučku. Říkám, musí být správná taktika; jakápak pravda, když ji neumíme prosadit?

To právě byla jeho chyba, že neměl tu trpělivost. Chtěl spasit svět jedna dvě, i proti jeho vůli. A to nejde, Benchanane. Neměl na to jít tak rovnou a překotně. Pravda se musí propašovat, musí se trousit po troškách, tu drobet, tady drobet, aby si lidé na ni zvykali. A ne najednou: rozdej všechno, co máš, a takové řeči. To je špatná taktika. A měl si dát víc pozor na to, co dělá. Například jak šel s řemenem na ty penězoměnce v chrámě – vždyť to jsou taky dobří Židé, člověče, a chtějí být z něčeho živi! Já vím, že směnárny nepatří do chrámu, ale byly tam odjakživa, tož jaképak krámy. Měl na ně podat stížnost k synedriu, a bylo to. Synedrium by jim možná nařídilo, aby postavili své stoly o kousek dál, a bylo by vše v pořádku. Vždycky záleží na tom, jak se co udělá. Člověk, který chce něco ve světě vykonat, nesmí nikdy ztratit hlavu a musí se ovládat, musí vždycky zachovati chladnou a střízlivou mysl. A ty jeho tábory lidu – to víte, Benchanane, to žádný úřad nevidí rád. Nebo že se tak nechal vítat, když přijel do Jeruzaléma; nemáte ponětí, co to nadělalo zlé krve. Měl přiklusat pěšky a pozdravit tady, pozdravit tam – tak se na to musí jít, chceme-li mít svůj vliv. Slyšel jsem dokonce, že se nechal hostit od římského celníka, ale tomu ani nevěřím, takovou nešikovnost by přece neudělal, to už máte takové zlomyslné klepy. A neměl dělat ty své zázraky; s tím musel narazit. Prosím vás, všem pomoci nemůže, a ti, kterým žádný zázrak neudělal, mají potom vztek. Nebo to s tou ženou cizoložnicí – to prý se opravdu stalo, Benchanane, a byla to hrozná chyba. Říkat lidem na soudě, že ani oni nejsou bez viny, – copak by potom mohla být na světě nějaká justice? Říkám vám, samé chyby. Měl jenom učit a neměl dělat skutky, neměl brát své učení tak strašně doslova, neměl to chtít honem uskutečňovat. Šel na to špatně, milý Benchanane; mezi námi řečeno, v mnoha věcech mohl mít pravdu, ale jeho taktika byla pochybená; inu, pak to nemohlo dopadnout jinak.

Nelamte si s tím hlavu, Benchanane; je to v pořádku. Byl to spravedlivý muž, ale chtěl-li spasit svět, měl na to jít opatrněji a taktičtěji. Cože, byl-li odsouzen právem? To je otázka! Vždyť vám říkám, že to fakticky musil prohrát!

Kaifáš

Posaďte se, milý Benchanane, jsem vám naprosto k službám. Tak vy byste chtěl vědět, byl-li podle mého mínění ten muž právem ukřižován. To je jednoduchá věc, drahý pane. Předně nám po tom nic není, my jsme ho neodsoudili na smrt, my jsme ho jenom vydali panu římskému prokurátorovi, že? Nač bychom my měli brát na sebe nějakou odpovědnost, ne? Byl-li odsouzen právem, je dobře; stala-li se na něm křivda, tak je to vina Římanů a my jim to jednou můžeme přičíst na vrub. Tak je to, milý Benchanane; na takovou věc se musíme dívat politicky. Já aspoň jako velekněz musím brát zřetel na to, jak se co má politicky hodnotit. Jen to uvažte, kamaráde: Římané nás zbavili osoby, která – jak bych to řekl? – která nám nebyla z určitých důvodů žádoucí; a přitom odpovědnost padá na ně – –

Cože? Říkáte, které jsou ty důvody? Benchanane, Benchanane, tak se mi zdá, že ta dnešní generace není vlastenecky dost uvědomělá. Copak nechápete, jak nám to škodí, když někdo útočí na naše uznávané autority, jako jsou farizeové a zákoníci? Co si o nás takhle budou myslet Římané? Vždyť to je podlamování národního sebevědomí! My naopak musíme z důvodů vlasteneckých podporovat jejich prestiži, chceme-li zabránit tomu, aby náš národ nepropadl cizím vlivům! Kdo bere Izraeli víru ve farizeje, pracuje do rukou Římanům. A my jsme to zaonačili tak, že ho vyřídili sami Římané; tomu se říká politika, Benchanane. A teď se najdou popletové, kteří se starají, byl-li popraven právem, nebo ne! Pamatujte si, mladý muži, zájem vlasti je nad každé právo. Já vím nejlíp, že naši farizeové mají své chyby; mezi námi, je to samý žvanil a taškář – ale my si přece nemůžeme dovolit, aby někdo podrýval jejich autoritu! Já vím, Benchanane, vy jste byl jeho žákem; líbilo se vám jeho učení, že máme milovat své bližní a nepřátele a takové ty řeči; ale řekněte sám, co to pomůže nám Židům?

A ještě něco. Neměl říkat, že přišel spasit svět a že je Mesiáš a syn boží nebo co. My – přece víme, že je z Nazaretu – prosím vás, jakýpak spasitel! Jsou ještě lidé, kteří ho pamatují jako tesařova kluka, – a ten člověk by chtěl napravovat svět? Kam by se hrabal! Já jsem dobrý Žid, Benchanane, ale to mně nikdo nenamluví, že by některý našinec mohl spasit svět. To bychom se hrozně přeceňovali, člověče. Neřeknu nic, kdyby to byl Říman nebo Egypťan; ale takový Židáček z Galileje – vždyť je to k smíchu! To ať povídá někomu jinému, že přišel spasit svět, ale nám ne, Benchanane. Nám ne. Nám ne.

BAJKY. Planety

Těch méněcenných planet, které se točí kolem jiných hvězd!

Vánek

To bys koukala, pampeliško, jak jsme to my orkány vyhrály na Floridě.

Žalud

To je řečí, že padl tisíciletý dub! Jako bychom tu nebyly my mladé duby!

Pápěrka ve vichřici

Hurá! Pojďme vyvracet stromy!

Smítko unášené povodní

Já jdu s sebou.

Korouhvička ve větru

Tak, teď jsem přišla na nový směr.

Vlna v proudu

Hleďte, co jich jde za mnou!

Prach v cyklónu

Ať prasknou stromy, jen když já letím!

Mokrá plínka

Potopa světa? To je docela můj případ.

Písmeno E

Zrušit ostatní písmena a nechat jenom E: to by pak byly básně!

Babočka kopřivová

Jak může někdo být babočkou jilmovou!

Myš

…například mít na hlavě parohy je očividný nesmysl.

Housenka

Nektar? Nektar? To já nežeru ze zásady.

Tulipán krasocitný

Fuj! Kdopak by mluvil o hlíně!

Svině a perly

Brr! Co mně to dali do žrádla za svinstvo!

Duch stáda

Že spolu držíme? Ba ne. My držíme jenom se svým stádem.

Bacil

…já holt jsem tichý pracovník.

Plevel

Tomu říkáte veliký strom? Koukejte, vždyť má jednu větvičku suchou!

Červotoč

To jsem toho rozvrtal!

Červ na hrobě

Přece je nějaká spravedlnost: teď je řada na mně.

Výkal

Hrozně malé poměry. Tady našinec nemůže ani pořádně páchnout.

Rozbitý hrnec

Říkám, teď už nejsou ty časy, jako bývaly dřív.

Kámen v cestě

Že překážím? To je má povinnost.

Trhlinka ve zdi

Čím bych chtěla být? Ohromně velikou trhlinou.

Na horách se udrolil kámen

Tak vida! Tak vida! Taky už ty hory dohrály!

HAMLET, PRINC DÁNSKÝ

Scéna X

ROSENKRANTZ a GUILDENSTERN odcházejí.

HAMLET: Okamžik ještě, milý Guildensterne,

na slovo, Rosenkrantzi!

ROSENKRANTZ: Prosím, princi?

GUILDENSTERN: Přál jste si, princi?

HAMLET: Jenom otázku.

Jak, řekli jste, to dvorní představení,

ta truchlohra o králi traviči

na krále působila?

ROSENKRANTZ: Hrozně, princi.

HAMLET: Opravdu, hrozně?

GUILDENSTERN: Král byl bez sebe.

HAMLET: A královna?

ROSENKRANTZ: Královna omdlévala.

HAMLET: A ostatní?

GUILDENSTERN: Koho tím Výsost míní?

HAMLET: Nu, vy a dvořané a dvorní dámy,

a kdo byl vůbec v síni přítomen,

když se to hrálo. Neříkali něco?

ROSENKRANTZ: Nic, princi.

GUILDENSTERN: Byli uchváceni tak,

že nemohli ni slova vypravit.

HAMLET: Co Polonius?

GUILDENSTERN: Polonius štkal.

HAMLET: A dvořané?

ROSENKRANTZ: Dvořané vzlykali.

Já sám jsem, princi, slz se nezdržel

a viděl jsem, jak přítel Guildenstern

rukávem skrýval zrádnou vláhu v očích.

HAMLET: A vojáci?

GUILDENSTERN: Ti odvraceli tvář,

by ukryli své mocné pohnutí.

HAMLET: Vy tedy myslíte, že ta hra byla –

ROSENKRANTZ: Ohromný úspěch.

GUILDENSTERN: Ale zasloužený.

ROSENKRANTZ: Ta skvělá stavba!

GUILDENSTERN: A ten spádný děj!

HAMLET: Hm, přidal bych, že kus měl svoje chyby –

ROSENKRANTZ: Promiňte, princi, jaké?

HAMLET: Například…

Mohl být tuším ještě lépe hrán.

Já vím, ti herci dělali, co mohli,

leč jejich král, ten nebyl dosti králem

a vrah dost vrahem. Drazí pánové,

být já tím vrahem, tu při Hekatě,

i vrah by teprv poznal, co je vražda!

Posuďte sami! (Hraje.)

ROSENKRANTZ: Princi, ohromné!

GUILDENSTERN: Zahráno skvěle!

ROSENKRANTZ: Člověk řekl by,

že, přisámbůh, jste někdy viděl vraha,

jak plíží se k své práci příšerné.

HAMLET: Ne, Rosenkrantzi, to je prostě ve mně

– odkud a nač? Kdo ví? Pst, pojďte blíž.

Hamlet –

GUILDENSTERN: Co, princi?

HAMLET: – má své tajemství.

ROSENKRANTZ: Aj, princi, věru?

HAMLET: Velké tajemství.

Nic pro dvořany, ale pro uši

nejlepších přátel. Ke mně!

GUILDENSTERN: Prosím, princi.

HAMLET: Ne, žádný princ!

GUILDENSTERN: Ne, Výsosti.

HAMLET: Jen Hamlet.

GUILDENSTERN: Jak chcete, princi.

HAMLET: Nuže, poslyšte

a nechte pro sebe můj úmysl,

jenž pevně dozrál.

ROSENKRANTZ: Jaký, drahý princi?

HAMLET: Já chci být hercem.

ROSENKRANTZ: Princi, opravdu?

HAMLET: Je rozhodnuto, Rosenkrantzi. Zítra

chci odjet s těmi herci do světa.

Od města k městu budou hrát ten kus

o velkém králi, jenž byl zavražděn;

o vrahu, který po něm nastoupil

na jeho trůn a v jeho nevychladlé

manželské lože; a o královně,

jež, sotva měsíc vdovou, laškuje

na propocené, mastné posteli

s vrahem a sketou, lumpem, zlodějem,

jenž ukrad říši… Čím víc na to myslím,

tím víc mě láká jeho postava.

Zahrát ho v jeho celé mrzkosti,

tu podlou, zvrhlou, hadí kreaturu,

jež svrabem všechno nakazí, nač sáhne,

– jaká to role! Bylo by jen třeba

jinak ji hrát než kočovný ten herec

– dělá, co umí, ale nestačí

na tolik zla. Ať hraje toho krále,

však na padoucha není velký dost.

Škoda té role! Jak bych já ji hrál,

jak bych se vžil do jeho slizké duše,

až vymačkal bych do poslední kapky

veškerou lidskou neřest! Jaká role!

GUILDENSTERN: A jaký kus!

HAMLET: Kus nebyl zcela špatný.

ROSENKRANTZ: Byl výtečný!

HAMLET: Měl víc být vypilován

a vůbec – Možná že se k té látce vrátím

– stála by za to; mne ten zrádný král,

ten zrůdný, mrzký, hnusný charakter

nesmírně vábí. Milý Rosenkrantzi,

já chci psát dramata.

ROSENKRANTZ: Toť skvělé, princi!

HAMLET: Psát budu, psát. Já mám už tolik látek

– ten padouch byla první. Druhá bude

o podlízavých, podlých dvořanech –

ROSENKRANTZ: Ohromné, princi!

HAMLET: Třetí: veselohra

o starém, zpitomělém komořím. –

GUILDENSTERN: Výtečná látka!

HAMLET: Čtvrtá bude hra

o jedné dívce.

ROSENKRANTZ: Jaká hra?

HAMLET: Nu, hra.

GUILDENSTERN: Toť vděčná látka.

ROSENKRANTZ: Přímo básnická.

HAMLET: A Hamlet bude psát. Na trůně podlec

odírat bude lidi bez nože,

dvořani budou hřbety ohýbat,

a Hamlet bude psát. A války budou,

těm slabým bude hůř a silným líp,

a Hamlet bude psát. Ne aby vstal

a něco udělal –

GUILDENSTERN: Co, princi?

HAMLET: Což já vím?

Copak se dělá proti špatné vládě?

ROSENKRANTZ: Nic, princi.

HAMLET: Zhola nic?

GUILDENSTERN: Nu, v dějinách

se někdy vyskytují mužové,

kteří se v čelo lidu postaví

a výmluvností svou či příkladem

je strhnou k tomu, aby odbojem

zlomili špatnou vládu.

ROSENKRANTZ: Ale to

se, princi, děje jenom v dějinách.

HAMLET: Tak, tak. Jen v dějinách. A říkáte,

že výmluvností mohou strhnout lid?

Hoře je němé. Musí někdo přijít,

kdo nazve věci pravým jménem: hleďte,

toto jest útisk, to zde bezpráví,

zde na vás všech se páše mrzký zločin,

a ten, kdo vaším králem zove se,

je zloděj, taškář, vrah a kurevník

– tak je to, že? Kdo z vás je ještě mužem,

což nechá líbit si tu potupu,

což nesáhnete po meči a kyji,

či jste už hanbou vymiškováni,

jste otroci, a proto snášíte

žít beze cti –?

GUILDENSTERN: Jste, princi, výmluvný.

HAMLET: Aj, výmluvný? Tož abych vystoupil

a – jako v dějinách – svou výmluvností

stvořil hlas lidu?

ROSENKRANTZ: Lid je svému princi

zajisté oddán.

HAMLET: A pak v čele všech

skácel trůn shnilý?

GUILDENSTERN: Princi, prosím vás,

to už je politika.

HAMLET: Zvláštní pocit,

tak velký úkol vidět před sebou!

Dík, pánové.

ROSENKRANTZ: Nebudem rušit, princi.

ROSENKRANTZ a GUILDENSTERN odejdou.

HAMLET: Být, nebo nebýt, toť ta otázka.

A když už být, tož čím? Ó nebesa,

být princem, pravda! Vedle trůnu stát

s úsměvem na rtech, dvorný, loajální,

– a proč ne na trůně? ne, tam je jiný,

a čekat jen, až pojde, až se srazí

v něm černá krev! Tož tak? Ne! Raději

nůž vetknout do té hrudi zrádcovy

a otcovu smrt pomstít! smýti hanbu

matčina lože! Nu, co ještě váhám?

Jsem sketa bez krve či co? – Ne, tak to není.

Vpíjím se zrakem v jeho mrzkou tvář,

v ty chlípné rty a těkající oči

a cítím: teď ho mám, teď mohl bych

ho vystihnout, a zkouším potají

si navléknout tu tlamu. Jaká role!

Být hercem, ano: tu bych odhalil

to všechno skryté, nestydaté zlo,

jež tají se v té usměvavé mordě –

Láká to, láká. – Ale tuto tvář

by jenom vrstevníci poznali

– a pak už nikdo? – To spíš navěky

jej usvědčit i všechny lidské stvůry

a všechno shnilé, čím se obklopil

ve státě dánském! Jaký vděčný úkol!

– Ba, vždyť jsem básník! Mohu tedy napsat

žalobu, která věky přetrvá,

a prstem, který nikdy nezetlí,

ukázat na ten hnisající vřed –

Hle, jaká výmluvnost! Není jí škoda,

abych jí plýtval jen sám pro sebe?

Což postavit se na trh, svolat lid

a mluvit, mluvit – Nejsou přece z bláta

a člověk výmluvný z nich vykřeše

očistnou bouři proti tyranům!

Láká to, láká. – Ale pak bych už

ho nemoh zahrát! Škoda! Jakým hercem

bych mohl být! Leč kdybych hercem byl,

což mohu potom bouři rozpoutat,

jež kácí trůny? – Ale pak bych zase

nemohl psát své příští kusy! Škoda!

– Co tedy, k ďasu? Mám ho demaskovat

hrou na scéně, či mám ho pro vše časy

na vrata přibít jako netopýra,

či z trůnu srazit s rozzuřeným lidem?

Co tedy, co? – A což když, dejme tomu,

si jenom namlouvám, že chci se mstít?

Proč hercem být jen proto, abych masku

strh z jeho tlamy? Když už hrát, tož proto,

že je to ve mně a že musím, musím

ze sebe tvořit lidské postavy,

ať dobré, nebo bídné! Jeho bych

hrál arci nejraději – jaká role! –

Být prostě hercem! Nebo jen tak psát,

ne ze msty, ale jenom pro tu radost,

že slovo ožívá mi pod rukama –

A proč jen psát? Proč raděj nemluvit?

Být zkrátka řečníkem, být vůdcem lidu

a mluvit, mluvit, jako zpívá pták,

tak krásně a tak uchváceně, že bych

sám sebe přesvědčil a věřil tomu,

co povídám! – Tak jest. Být cele něčím,

to je to slovo vykupující!

Být hercem. Nebo psát? Či s lidem jít?

To, nebo to. Oh, peklo! Co mám volit?

Čím má být Hamlet? Co bych dovedl,

kdybych byl něčím! – Ano, ale čím?

To je ta otázka!